Verše

21.12.2015 22:16
Tichá noc zní krajem a zvonky naděje v mém srdci cinkají doufám potají že uvidím tě stát na náměstí s kyticí růží chci splatit, co ti dlužím slzy zvolna stékají zvonky dozněly i tóny utichl kraj kolem jen duté kroky náměstím zní kostelní zvon odbíjí hodinu poslední tak napřesrok...
20.10.2015 20:53
Jako slizký had se za mnou táhne stopu svou nechává občas se země nahne děj smysl nedává směju se svým zítřkům prý světlé jsou modravé nadějí jak nebe nade mnou kouknu  nahoru a černé mraky jdou sudičky nit drchají směju se tetkám bláznivým když u kolébky...
20.10.2015 20:28
Kousek náplasti   z něhy a lásky hodilo by se kdyby nebylo smuteční pásky na očích život se protočí divila bych se kdybych sbírala  jenom květy bývá i klokočí tak nepláču potají  a nezatínám pěsti štěstí to prý přijde tak nějak samo jak už je...
29.08.2015 21:49
Tak zůstaň ještě  můžeš mi lhát zůstaň mi aspoň chvilku prý měl jsi mě  rád já tebe snad co já vím v pelíšku zbyly jen slzy v závoji jemných pavučin srdíčko z pouti schované na nitku navlékám korálky z vlastních vin tvůj obtisk ve mně navždy zůstane fotka na zdi zuby cení falešný...
07.08.2015 22:42
Proč ptáš se  "mám zůstat"  když říkáš  "odcházím" proč říkáš  "mám tě rád" když odcházíš ve vlasech vítr a slzy na tvářích to jsou jen kapky deště tak lži mi chvilku ještě proč říkáš  "neplač" a "už musím jít" proč ptáš se mě  "jak je ti" když poznáš slzy nezkoušíš...
02.06.2015 07:26
Vzpomínky ty drobné kamínky naděje schované hluboko v nás plamínek v srdci zahřeje že vrátí se čas srdíčko z kamínků hřeju si v dlani přeněžnou vzpomínku zahalil čas závojem z pavučin plamínek skomírá svítí a nehřeje ta tam je naděje kdy  se poučím
31.05.2015 17:14
Léto tančí po špičkách na vrcholcích trávy smutný máj se loučí v slzách ranní rosy tep milenců o smilování prosí čas přeje letním láskám v srdcích hřeje touha lehkostí motýlích křídel dotýká se tebe jsi moje nebe
17.05.2015 12:48
Potkal jsem strážného anděla na konci ulice s rukama v kapsách čepici vraženou hluboko do čela divil se velice potměšilý úsměv zdobil mu tváře nad hlavou pohaslá záře snad má dovolenou myslí mou se mihlo snad zlomené má křídlo smůla na patách se za mnou táhne jako slizký had kam šlápnu tam přilepím...
30.04.2015 21:51
Májem voní země vše dobré co je ve mně dávám tobě z dlaní svých ten pramen živé vody budeme spolu pít než nás léta minou a promění nás v prach láska je tím džbánem plněným po okraj a kdyby snad rozbil se slepíme ho zas naším pánem není čas     ...
25.04.2015 21:58
Snad, kdo ví vítr odpoví mi tiše na otázky láska to je klišé a sebeláska sebeklam? Co můžu vědět a co znám? Co život pro mě znamená, když tobě se dávám zmámená? Zmámená touhou pouhou a iluzí iluzí lásky touhy po věčnosti vyrytá srdce do kůry stromu slaně chutnají slzy sama kráčím domů
<< 7 | 8 | 9 | 10 | 11 >>

VERŠE

Vážení čtenáři, své verše píšu pod osobními dojmy, své vlastní prožitky a také prožitky jiných lidí. Inspirací je pro mě život sám. Jeden kritik mi vytkl, že často píšu o  suchém, barevném a zlatavém listí, že už je toho moc. Jedna čtenářka mi vytkla, že jsou mé verše  příliš depresivní a...

https://blog-poezie-od-patricie.webnode.cz/

Verše

Sluníčko upletlo si šálu Země točí se od normálu Morenu už voda vzala a Jaro zabouchlo si vrátka den je delší a noc je krátká však co je to platné když Zima své drápky zatne a své vlády vzdát se nechce lehce našlapuje Jaro a váhá zaťukat na vrátka se bojí něžné krokusy statečně...

Přeji kouzelné chvíle snění

Verše

Líbej mě mezi kapkami deště a říkej ještě miluji tě i kdybys měl lhát šeptej mi lásko voda odnesla bolest i touhy ten okamžik zlomu pouhý zasekl ránu v mé duši co chystá osud kdo z nás tuší?    

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz