Verše
21.12.2015 22:16
Tichá noc zní krajem
a zvonky naděje
v mém srdci cinkají
doufám potají
že uvidím tě stát
na náměstí
s kyticí růží
chci splatit, co ti dlužím
slzy zvolna stékají
zvonky dozněly i tóny
utichl kraj kolem
jen duté kroky
náměstím zní
kostelní zvon odbíjí
hodinu poslední
tak napřesrok...
20.10.2015 20:53
Jako slizký had
se za mnou táhne
stopu svou nechává
občas se země nahne
děj smysl nedává
směju se svým zítřkům
prý světlé jsou
modravé nadějí
jak nebe nade mnou
kouknu nahoru
a černé mraky jdou
sudičky nit drchají
směju se tetkám bláznivým
když u kolébky...
20.10.2015 20:28
Kousek náplasti
z něhy a lásky
hodilo by se
kdyby nebylo
smuteční pásky
na očích
život se protočí
divila bych se
kdybych sbírala
jenom květy
bývá i klokočí
tak nepláču potají
a nezatínám pěsti
štěstí
to prý přijde
tak nějak samo
jak už je...
29.08.2015 21:49
Tak zůstaň
ještě můžeš mi lhát
zůstaň mi aspoň chvilku
prý měl jsi mě rád
já tebe snad
co já vím
v pelíšku zbyly jen slzy
v závoji jemných pavučin
srdíčko z pouti schované
na nitku navlékám
korálky z vlastních vin
tvůj obtisk ve mně navždy zůstane
fotka na zdi zuby cení
falešný...
07.08.2015 22:42
Proč ptáš se "mám zůstat"
když říkáš "odcházím"
proč říkáš "mám tě rád"
když odcházíš
ve vlasech vítr
a slzy na tvářích
to jsou jen kapky deště
tak lži mi chvilku ještě
proč říkáš "neplač"
a "už musím jít"
proč ptáš se mě "jak je ti"
když poznáš slzy
nezkoušíš...
02.06.2015 07:26
Vzpomínky
ty drobné kamínky
naděje
schované hluboko v nás
plamínek v srdci
zahřeje
že vrátí se čas
srdíčko z kamínků
hřeju si v dlani
přeněžnou vzpomínku
zahalil čas
závojem z pavučin
plamínek skomírá
svítí a nehřeje
ta tam je naděje
kdy se poučím
31.05.2015 17:14
Léto tančí po špičkách
na vrcholcích trávy
smutný máj se loučí
v slzách ranní rosy
tep milenců o smilování
prosí
čas přeje
letním láskám
v srdcích hřeje
touha
lehkostí
motýlích křídel
dotýká se
tebe
jsi moje nebe
17.05.2015 12:48
Potkal jsem
strážného anděla
na konci ulice
s rukama v kapsách
čepici vraženou hluboko
do čela
divil se velice
potměšilý úsměv
zdobil mu tváře
nad hlavou pohaslá záře
snad má dovolenou
myslí mou se mihlo
snad zlomené má křídlo
smůla na patách
se za mnou táhne
jako slizký had
kam šlápnu
tam přilepím...
30.04.2015 21:51
Májem
voní země
vše dobré
co je ve mně
dávám tobě
z dlaní svých
ten pramen živé vody
budeme spolu pít
než nás léta minou
a promění nás v prach
láska
je tím džbánem
plněným po okraj
a kdyby snad rozbil se
slepíme ho zas
naším pánem
není čas
...
25.04.2015 21:58
Snad, kdo ví
vítr odpoví mi tiše
na otázky
láska
to je klišé
a sebeláska
sebeklam?
Co můžu vědět
a co znám?
Co život pro mě znamená,
když tobě se dávám
zmámená?
Zmámená touhou
pouhou
a iluzí
iluzí lásky
touhy po věčnosti
vyrytá srdce
do kůry stromu
slaně chutnají slzy
sama kráčím domů
VERŠE
Vážení čtenáři,
své verše píšu pod osobními dojmy, své vlastní prožitky a také prožitky jiných lidí. Inspirací je pro mě život sám. Jeden kritik mi vytkl, že často píšu o suchém, barevném a zlatavém listí, že už je toho moc. Jedna čtenářka mi vytkla, že jsou mé verše příliš depresivní a...
https://blog-poezie-od-patricie.webnode.cz/
Verše
Sluníčko upletlo si šálu
Země točí se od normálu
Morenu už voda vzala
a Jaro zabouchlo si vrátka
den je delší a noc je krátká
však co je to platné
když Zima
své drápky zatne
a své vlády vzdát se nechce
lehce našlapuje Jaro
a váhá
zaťukat na vrátka se bojí
něžné krokusy statečně...
Přeji kouzelné chvíle snění
Verše
Líbej mě
mezi kapkami deště
a říkej ještě
miluji tě
i kdybys měl lhát
šeptej mi lásko
voda odnesla bolest i touhy
ten okamžik zlomu pouhý
zasekl ránu v mé duši
co chystá osud
kdo z nás
tuší?
Kontakt
Poezie - šálek kávy " U Divíška"
patriciahlavsova@centrum.cz