Verše

03.11.2014 19:50
Je konec, opona spadla lidé se rozcházejí diváci smutný mim o samotě sedí drobné mince štěstí každý večer utrácí...... ...... za trochu radosti za kousek úsměvu duše pláče a přesto -  je mu do zpěvu!...
03.11.2014 00:21
Svět se hroutí, Zem se kloní a všechno svinstvo padá na jednu hromadu. A k tomu všemu nádherně zpívají ptáci, jakoby se vysmívali mému žalu a Slunce? To graduje svým smíchem. Modrý blankyt nad hlavou mě dohání k šílenství. Kdyby aspoň pršet chtělo, aby déšť spláchl špínu a bolest z mé duše! Trhám...
03.11.2014 00:17
Láska je prý ten  největší dar tak kdo by se bál ten kousek maličký urvat i pro sebe na perutích vznášet se až někam do nebe dávat a brát smát se i plakat řítit se k zemi bez padáku na očích páskou přelepené růžové brýle vzpomínat na  krásné chvíle když podzimní listí barví se do...
03.11.2014 00:14
Zážitky dávám si do kapsy a schovávám na dny příští až v šedi a slotě s dírou v botě budu se trmácet životem a káru bolesti a bídy tlačit před nebeskou bránu jistě potěší leč prázdno v duši mám ta lehkost bytí povznáší až ke hvězdám kytary tón zní mi do spánku zrána otevírám knihu a načítám novou...
02.11.2014 23:59
Advent to sladké čekání a snění provoněné skořicí, vanilkou a rumem vločky sněhu, lehounké, jako dech nosíky, jako preclíky shon a spěch a zvonky štěstí na náměstí zdali tu příští rok ještě budem? Advente ty zasněný čásku do srdcí strkáš nám lásku k bližnímu svému a dárky nutíš hledat oči k nebi...
02.11.2014 23:57
Jdou kroky jdou světlem i tmou a pravidelně krájí čas tam, někde hluboko v nás     cosi krásného zanechal a vem to ďas! Tak jsme tam stáli spolu dívali se dolů a vlny pod útesem se smály někde v dáli vítr šeptal leť           ...
02.11.2014 23:56
Slunce pláče na obzoru a duha něžně objímá zem ležím v trávě s rukama za hlavou myšlenky mají zrovna "toulavou".... vím, že ty jsi můj a já, jen tvoje jsem......
02.11.2014 23:38
Pokora, mrcha! Líně zívá do dvora a zkoukává tenhle svět co nemůžeme mít, to chceme hned a co můžem, to už nechceme kopem kolem sebe a ostrými lokty strkáme když k zemi padáme jedem si každý po tý svý lajně, za plot šilháme tajně žehrajíc na to, co nemáme.   Závist, ta teta věčná směje se...
02.11.2014 23:37
  Podzim -  čas zúčtování a zpytování duše  -  rozjímání ....tklivý podzime, čase lásek pozdního léta......necháváš trny,  jako šípková růže,  v srdcích......kdo za to může....ptám se zlatavého listí a pouštím po vodě....touha, ta hříchy plodit může....platíme daň z...
02.11.2014 23:34
Chodíme pyšně, když se nám daří, ramena rovná a oči září. Pod nohama pevnou zem a nad sebou modré nebe, říkáme často Bože, netřeba mi tebe. Po zemi bloudíme a své hledáme štěstí každý z nás dostal od života pěstí. Na hubu padáme a voláme Bože, ty to vidíš! On jen zívne - co jsi sel, to sklízíš! A...
<< 5 | 6 | 7 | 8 | 9 >>

VERŠE

Vážení čtenáři, své verše píšu pod osobními dojmy, své vlastní prožitky a také prožitky jiných lidí. Inspirací je pro mě život sám. Jeden kritik mi vytkl, že často píšu o  suchém, barevném a zlatavém listí, že už je toho moc. Jedna čtenářka mi vytkla, že jsou mé verše  příliš depresivní a...

Verše

Sluníčko upletlo si šálu Země točí se od normálu Morenu už voda vzala a Jaro zabouchlo si vrátka den je delší a noc je krátká však co je to platné když Zima své drápky zatne a své vlády vzdát se nechce lehce našlapuje Jaro a váhá zaťukat na vrátka se bojí něžné krokusy statečně...

Přeji kouzelné chvíle snění

Verše

Líbej mě mezi kapkami deště a říkej ještě miluji tě i kdybys měl lhát šeptej mi lásko voda odnesla bolest i touhy ten okamžik zlomu pouhý zasekl ránu v mé duši co chystá osud kdo z nás tuší?    

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz