Verše

02.11.2014 23:34
Chodíme pyšně, když se nám daří, ramena rovná a oči září. Pod nohama pevnou zem a nad sebou modré nebe, říkáme často Bože, netřeba mi tebe. Po zemi bloudíme a své hledáme štěstí každý z nás dostal od života pěstí. Na hubu padáme a voláme Bože, ty to vidíš! On jen zívne - co jsi sel, to sklízíš! A...
02.11.2014 23:33
Je tolik cest  po kterých chceme jít a nevíme kde končí nesplněné sny sbíráme když den se s nocí loučí. Kolik je snů a kolik je cest? Marná je mnohdy snaha čas běží a hloupý je ten jenž jít, se zdráhá. Tam někde na rozcestí cest prý štěstí stojí jen bláhový tomu věří když z prachu...
02.11.2014 23:31
V dálce zlehounka babí léto se ztrácí a my, stejně tak jako ptáci své touhy v srdcích máme však spoutáni se svým kouskem hlíny zůstáváme krvavě hoří jeřabiny a vůně švestek letí krajem my, lidé spolu  s vínem zrajem hledíme k obzoru jenž v hejnech zdraví ptáci vzpomínky tiše se nám vrací v...
01.11.2014 23:11
 Jako nepopsaný list jako vlnka v čisté vodě jako Nova na nebi jako myšlenka, jenž se právě rodí, tak nádherná je chvíle, kdy jsem s Tebou Pane dojetí slza z oka volně skane ústa jsou němá   a srdce mluví jen Tobě patří ta slova jako dnes, tak zítra znova budeme spolu, ty ve mně a já v...
01.11.2014 23:10
A čí je to vina? ...sladká rudá mlha chraptivý smích zrychlený dech a šumot větru ve větvích chladné světlo měsíce na vlnách zakázané rozkoše a na trnech růží slavíci tesklivé písně lkají to milenci své   falešné hry hrají trpká pachuť vína a znova prázdná slova .... letmý polibek jen smutně...
01.11.2014 23:09
Láska a vztahy, co nás baví a někdy pálí, jak železa kus no, být sám si někdy zkus to horší je než nemoc, svrab a neštovice       pohlazení a teplou náruč      kdo chtěl  by více ?
01.11.2014 23:06
Prstem si píšu po vlnkách ve vodě co oči nevidí..... a tak jsem v pohodě to srdce nebolí ať ví to kdokoli jsem ráda na světě na téhle planetě kde lidičky svůj život celičký trápí se pro něco co nikdy nebude tak ptám se tě, osude cos mi dal do vínku? A kdyby jen vteřinku žití stálo za to nežehrám...
01.11.2014 23:04
Zavřená kniha a konec v nedohlednu stránky roztrhané jako mé srdce co je to za příběh co tahá mě ke dnu ? Příběh nekončí ani nezačíná krajina snů s šedí dnů se prolíná...... kdo mi dá radu, když rozum zůstal někde vzadu a srdce cáry nikdo neslepuje ?   Zvedám se z trávy aspoň to zdraví, říkám...
01.11.2014 23:00
Když Pán Bůh rozum dával, opodál skromně stával a čekal, čekal řadu dní na špetku z nůše poslední. Však jeho pán a Stvořitel znaven prací zívl "strašpytel a trpitel "! Však neplač, života bída ukáže ti, že mnohdy vášně rozumné plány zhatí . K čemu ti rozum, člověče? Když štěstí ti jak voda mezi...
<< 4 | 5 | 6 | 7 | 8

VERŠE

Vážení čtenáři, své verše píšu pod osobními dojmy, své vlastní prožitky a také prožitky jiných lidí. Inspirací je pro mě život sám. Jeden kritik mi vytkl, že často píšu o  suchém, barevném a zlatavém listí, že už je toho moc. Jedna čtenářka mi vytkla, že jsou mé verše  příliš depresivní a...

Verše

Sluníčko upletlo si šálu Země točí se od normálu Morenu už voda vzala a Jaro zabouchlo si vrátka den je delší a noc je krátká však co je to platné když Zima své drápky zatne a své vlády vzdát se nechce lehce našlapuje Jaro a váhá zaťukat na vrátka se bojí něžné krokusy statečně...

Přeji kouzelné chvíle snění

Verše

Líbej mě mezi kapkami deště a říkej ještě miluji tě i kdybys měl lhát šeptej mi lásko voda odnesla bolest i touhy ten okamžik zlomu pouhý zasekl ránu v mé duši co chystá osud kdo z nás tuší?    

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz