Verše

30.05.2018 21:36
  Ewa Kubanová (příspěvek na facebooku) poezie Evien Bílá košile v každém stehu cítím lásku cítím bolest až vůbec nic necítím jen tupý stav au kapky krve kreslí mou náladu na bílé košili tvůj obraz - dívám se škvírou na svět - Karel Drábek   .........roztrhej košili, pak větší...
04.05.2018 19:58
Šípková růžičko držím Tě v dlaních krvavé krůpěje ulpěly na nich do duše vkrádá se strach do srdce láska časy mé bouřlivé obrací v prach Ty jsi mě zranila  to ne já Tebe šeptám rozechvěle jsi moje nebe s Tebou se vznášet  nemyslet na nic pannou jsi byla a já byl panic   
27.04.2018 19:11
   Chci být tím ježkem ve zlaté kleci štěstí jsou prachy a moc a sláva to ví všichni, přeci až zubatá kosou mávne nade mnou a do pekla spláchne moji duši tak zasměju se bláhovým smrt, ta každému z nás sluší štěstí je jenom bláto na pozlátku života co stálo trochu za to se, jak třpytka...
26.02.2018 19:17
Můžeš být rosou v trávě i hvězdou na nebi zrozenou se právě můžeš být snem i vidinou  hučícím splavem i lesní tišinou  můžeš být silným i křehkým jako křišťál průzračným můžeš být čistým, jako letní nebe můžeš být vzpomínkou, která hřeje i zebe můžeš být čímkoliv a kdokoliv sis...
16.01.2018 17:42
Rázné sbohem říkají tvá záda proudy deště smáznou co měla jsem kdy ráda obloha pláče nad tím co bylo a není blíží se kuropění   srpem mává nebe a hvězdy teskně planou šeptám prokřehle „ne sbohem, ale na shledanou“ na shledanou tam někdy v tom jiném, lepším světě a slůvko něžné schovávám...
21.02.2017 19:11
Jsem otázkou jsem otázkou na lásku a bytí jsem světlem, co zbloudilým na cestu svítí jsem stromem, v jehož stínu znavení spočinou jsem šumícím borem i lesní pěšinou jsem živou vodou pro žíznivé jsem kamenem v řece jsem stokrát stejná a vždy poprvé jsem krutá i něžná přece jsem tvůj život jsem...
22.01.2017 19:37
Černá je duše má, jak křídla havrana skřek dutě zní nocí, mlha se vkrádá do rána vrávorám dlážděním a svůj klobouk odhazuji v dál havran teskně zakrákoral……kdo by o něj ještě stál? Kapka krve zdobí mi dlaň a duše má dávno zkameněla za vavříny platím svou daň……   Dav řve a dupe, kam sláva...
13.01.2017 19:56
Chci být tvou létavicí s bambulí na čepici a nosíkem s vločkou sněhu dávat ti ochutnat lásku i něhu dávat ti ochutnat sebe vznášet se s tebou až do sedmého nebe na vločkách sněhových posílám přáníčko usměj se maličko nikomu nepovím, co dávno vím že mě máš na háčku, sněhový panáčku tvou duši...
16.06.2016 22:45
Kdybych hlavou proti zdi šel a zkoušel vítr otočit snad štěstí by se usmálo i na mě a na rameno mi sedlo jak letní motýl, hladilo mě svými křídly...... kdybych jinak žil a kdybych vrátil čas a peníze pršely mi z mraků místo deště tak tebe nevyměnil bych, moje lásko pokorně šeptal bych - zůstaň se...
31.05.2016 21:04
Jsem vlkem v beránčí kůži jsem ten, co životu dluží jsem hladový a lačním po krvi kdo padne, jako prvý?   Stádo rozprchlo se strachy se třese jenom jsem bral a dával málo kdo z vás ochotně svou kůži na trh nese je pozdě plakat nad tím co se stalo sedráno až na kost je moje tělo beránkem jsem a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

VERŠE

Vážení čtenáři, své verše píšu pod osobními dojmy, své vlastní prožitky a také prožitky jiných lidí. Inspirací je pro mě život sám. Jeden kritik mi vytkl, že často píšu o  suchém, barevném a zlatavém listí, že už je toho moc. Jedna čtenářka mi vytkla, že jsou mé verše  příliš depresivní a...

Verše

Sluníčko upletlo si šálu Země točí se od normálu Morenu už voda vzala a Jaro zabouchlo si vrátka den je delší a noc je krátká však co je to platné když Zima své drápky zatne a své vlády vzdát se nechce lehce našlapuje Jaro a váhá zaťukat na vrátka se bojí něžné krokusy statečně...

Přeji kouzelné chvíle snění

Verše

Líbej mě mezi kapkami deště a říkej ještě miluji tě i kdybys měl lhát šeptej mi lásko voda odnesla bolest i touhy ten okamžik zlomu pouhý zasekl ránu v mé duši co chystá osud kdo z nás tuší?    

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz