Povídky

Probouzím se do voňavého  víkendového rána. Jaro se objímá s přicházejícím létem. Zářicí keře zlatého deště soupeří s něžnou bílou a růžovou krásou třešní a jabloní. Voňavé náruče květin dávají záruku dobré nálady a pohody. Na azurově modré obloze jakoby bylo napsáno -  bude krásný den!...
Šedivý den, stejně šedivého, propršeného a studeného léta na Moravě. Autobusové nádraží v Brně se tváří nevlídně a kiosky opuštěně zívají do plížící se tmy. Nudný den balí šedivým plédem stejně nudný večer. Šedá přechází v černou a černá se uhnízdila v mé prázdné duši, jako...
Atlanta, pozdní vlhké a horké léto. Veškerá tropická vegetace bujně kvete a broskvoně omamně voní. Chladivý vánek od Atlantiku se snaží marně, provoněný  vzduch  se líně  převaluje v ulicích a  zdá se, že poklidnou atmosféru  večera nemůže nic narušit. Příjemný večer,...

Povídky

01.11.2014 18:02
Město   Clearwater na Floridě, hotel Crystal Beach , rozpálené pláže s bělostným pískem a modravé dálky průzračného moře. Jak  jiné, než špinavá Itálie a ucourané Řecko. Bary, plné snobů, zdobené mondénními  silikonovými  krasavicemi a já, děvčátko z hor....
<< 1 | 2

POVÍDKY

Vážení čtenáři, námětem k psaní povídek mi slouží skutečné, prožité a odvyprávěné příběhy lidí známých, přátel, kamarádů, nebo zcela cizích lidí, které jsem měla tu možnost poznat, nebo  se s nimi aspoň setkat. Pochopitelně jsou upravené. Život píše opravdu rozpodivné příběhy. Smutné, veselé...

Povídky

Jdu noční ulicí a nevím,  kde jsem. Snad někde daleko od domova.    Kde to jsem ? A proč jsem tady ?! Volám do tmy a nikdo neodpovídá. Zalykavá ozvěna mého roztřeseného     hlasu mi nahání husí kůži. Je zima, sníh chrupe pod nohama a bledý měsíc na obloze se...

  Přeji pěkné chvíle pohody

Povídky

Mám zvláštní, podivný pocit neklidu už od rána. V práci se mi nic nedaří. Všechno mi padá z rukou a zapomínám, co jsem vlastně chtěla. Dnes půjdu hned z práce domů. Rozhoduju se. Vykašlu se na nákupy. Potřebuju si odpočinout. Spěšně si oblékám kabát, beru kabelku a utíkám na MHD. Ujíždí mi takřka...

Povídky

Třesou se mi ruce a tak to nechám na tiskárně. Nikdy jsem nevěřil v nebe. Teď v něj sice taky nevěřím, ale jsem rád, že mi poslalo na zem andílka, kterého miluju a nemohu s ním být. Měl jsem to chápat a předvídat. Už to chápu, ale je pozdě. Je pozdě na cokoliv. Zamilovat se, bylo...

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz