KARTY OSUDU

01.11.2014 18:14

           Poslední  paprsky slunce barví den do ruda a temná oblaka zakrývají obzor. Tichá horská chata, schovaná v úbočí skal  působí trochu posmutněle. To je jenom klamné zdání, protože uvnitř pulzuje a horečně dýchá. Dívám se na tvá široká ramena , jak nenuceně postáváš u krbu a zamyšleně hledíš do plamenů.  Pomalu se otáčíš a pohled tvých studánek náhle  potemní…….když pokročíš  blíž ke mně, jenom polknu a vím, že utéct není kam. Trochu zoufale a s malou nadějí se  rozhlížím kolem a tvůj samolibý úsměv mi napovídá, že také zbytečně. Kam má žena utíkat, před mužem, po kterém tolik touží ?! Kam má utéct sama před sebou ?! Udělám krok zpátky a už mě držíš ve své náruči. Narážím na hrudník, pevný, jako ta skála venku a přidušený hrdelní smích mi nahání husí kůži po celém těle.  Zatančíme si ? Šeptáš a zvedáš si mě k sobě nahoru, špičkami prstů se  zlehounka  dotýkám země  a tóny waltzu něžně kolébají mé roztřesené tělo. Pokládám si hlavu do důlku na tvém rameni a zhluboka vdechuji tvou vůni. Točí se mi hlava, točí se pokoj, chata,  točí se celý svět.  Tlukot tvého srdce a hučení v mých uších vytváří zvuk příboje vln. Jsem ztracená v celém vesmíru. Napospas tobě. Vydaná  v nemilost tvé vášni a touze.  Tvému hladovému, nenasytnému  tělu a dychtivé duši. Něžně  mě objímáš a jednou rukou hladíš záda, pas, boky….na zadečku se ruka zastaví a tiskne blíž k sobě. Hlavu mi noříš do vlasů a zhluboka se nadechuješ. Cítím tvou mužnou chloubu na svém klíně a naše těla se zachvěla.

Napijeme se? Ptáš se tichým mírně chraptivým hlasem. Nerada zvedám hlavu a pohlédnu ti do tváře. Uvědomuji si, že na tobě visím, přitisknutá celým tělem. Hudba dohrála a zase ten tvůj pobavený, sebevědomý  úsměv s tak vědoucím pohledem, který mě dohání k šílenství! Už jsem, myslím, opilá dost, říkám si v duchu a cítím, jak se červenám.  Proklínám svou touhu a nadávám si, trošku zdrženlivosti by ti neškodilo, dámo.! Čteš moje myšlenky ?! Zase ten smích. Jak tě nenávidím !!! Jemně mě odstrčíš od svého těla a posuneš ke stolu, sleduji, jak sebejistě naléváš víno a snažím se nedívat  se ti do očí. Zuby mi drkotají o sklenici, jako v zimnici a tam někde vzadu v hlavě můj střízlivý mozek našeptává neposlušnému tělu – uteč !  Ještě můžeš.  Rozhlížím se kolem a nakročím kupředu…..tu závrať jsem nečekala ! Tvé pevné a dlouhé ruce uchvátily moje křehké tělo, jako vichřice.  A oči, tak průzračně modré potemněly vášní.  Neboj se mě, moje malá, šeptáš mi do rtů.  Celé moje tělo křičí ANO a přesto slyším svůj  zadrhlý hlas, jak říká NE.  Jak pošetilé !  Líbáš mě lehounce, jako jarní vánek a trochu nesměle na obě tváře, oči, spánky , jemně ochutnáváš lalůčky uší a pomalounku sklouzáváš na šíji……ne ne.. slyším zase ten divný hlas a divím se tomu, odkud se bere .  Mírné zhoupnutí a uvědomuji si, že ležím na kožešině u krbu, v zajetí tvého nádherného obrovského těla.  Odstrkuji ti ramena a zavírám oči, tvoje rty ochutnávají moje a najednou  tlak rtů sílí a cítím tvůj horký jazyk, jak proniká do mých úst, horký a mrazivý, sladký, jako nejsladší med. Po zádech mi běhají vlnky rozkoše a srdce zběsile tluče.  Najednou se zvedáš do sedu a mě také.  Tvůj pohled je vážný, dýcháš zhluboka, bereš mou dlaň a líbáš, pokládáš na svou širokou hruď, cítím tvoje srdce… je tvoje,  šeptáš a zase mě líbáš do dlaně. Pomoz mi, zaprosíš něžně……..pomaloučku ti rozepínám košili a jako uhranutá přejíždím oběma rukama po tom hustém a voňavém kožíšku.  Tiskneš mě k sobě ……dotýkej se mě, líbej mě……šeptáš chraptivě….už mě nemuč.  Líbám tě na bradu, na krk, přejíždím oběmi dlaněmi  po hrudi a dělám si cestičku, nemůžu se nabažit té omamné vůně, ochutnávám tě jazykem, všude, kam dosáhnu.  Chvěješ se a zvon ve tvé hrudi burácí. Děvčátko moje, hučíš mi do vlasů…….jediným trhnutím mě zbavuješ šatů a  tvoje ruce bloudí po mém těle. Moje prsa se nemohla dočkat tvých velkých, horkých dlaní. Zakláním se dozadu a vychutnávám tvoje polibky, laskání jazykem,  tvůj   hluboký sten mě pokládá na kožešinu.  Každý kousíček mého těla křičí…. dělej si se mnou, co chceš a nepřestávej!.......a nějaký roztřesený hlas říká….ne, prosím, ne… Otevírám oči. To je můj hlas, divím se.  Je pozdě, drahá, šeptáš něžně a umlčíš mě svým polibkem.  A dalším, majetnickým, tvrdým, nesmlouvavým, hladovým.

A najednou tvoje ruce nejsou něžné, jsou to ruce dravce, bažícího po kořisti !  Nezbraňuj mi, zachraptíš. Jednou rukou mi lehce svíráš obě zápěstí a pokládáš moje ruce za hlavu, zatím co ta druhá tvrdě přejíždí a hněte moje tělo, prsa  , stehna .  Posunuješ se níž, zkušeným pohybem mi rozevíráš stehna a pevně přidržuješ   za zadeček.  Líbáš mě na  břicho, laskáš vnitřní stranu stehen    a prsty si mě otevíráš .   Vzpínám se proti tobě, v zoufalé snaze tě obejmout a přitisknout k sobě. Tvoje spokojené hrdelní zasmání mi opět  rozechvívá celé tělo a už svým jazykem útočíš na mou studánku rozkoše. Ach,Bože,ne,prosím o slitování a moje steny a vzlyky se mísí s tvým tlumeným zamručením. Šelma se potřebuje nasytit. Celé tělo mi pulzuje v divokém rytmu slasti a rozkoše.  Objímám tvá ramena svým třesoucíma se nohama a odmítám tě pustit. Ať shořím! Poddávám se ti, z mysli mi vyvanuly poslední myšlenky o tom, kdo koho miluje a kdo si s kým hraje.  Bouře pocitů roztáčí strop nade mnou a šumění moře přináší příboj. Náhle se zvedáš a pokládáš na mě to své strašné a nádherné tělo.  Pomalu, pomaloučku a nesmírně něžně do mě pronikáš a přibíjíš na tvrdou zem.  Zaplnil jsi mě celou, ani kousíček místa nezbylo.  Jsi tak těžký! Vychutnávám si tě, stejně, jako ty mě. Ležíš úplně klidně, celé to obrovské tělo se chvěje a tepe ve mně. Vnímám tlukot našich srdcí, tep krve, vůni, dech…….jedině tak to přežiju, blikne mi spásná myšlenka,  když se ti zcela oddám. Uvolňuji svou mysl i tělo a dávám se ti, přijímám tě. Tvé pomalé, vláčné pohyby mě unáší na vlnách slasti a před očima tančí tisíce hvězd. Naše sténání se mísí s praskotem ohně a šuměním větru ve větvích.  Náhle se prudkým trhnutím obracíš na záda a posadíš si mě na klín. Otevřeným oknem vchází do pokoje noc a necudný měsíc stříbří moje tělo. Zalapám po dechu a zakláním se, rozpouštíš mi vlasy, laskáš a hladíš mi bříško a prsa, svýma obrovskýma   rukama svíráš moje boky a udáváš   rytmus, stále rychlejší, mocnější, zběsilejší. ……křičíme rozkoší a vzduch rezonuje,  jediným mocným výbuchem mě převracíš zpět na záda  a já někam padám a letím zároveň…….nemůžu dýchat…….jsi   všude. Svírám tě z posledních sil svýma nohama, zaklesnutýma do tvých boků, chci tě vysát beze zbytku ! Hladím ti záda a koušu do ramene.  Po   tvářích  mi stékají slzy uvolnění. Takhle chutná  láska ?  Nebo je to jenom sex ? Zamotaná do sebe, chvějící se těla, se odmítají pustit. Hladíš mě po   tvářích  a slíbáváš slzy. Tvoje oči září, jako dvě hvězdy. Nejkrásnější v celém vesmíru.  Leháš   si  opatrně na bok, stále ve mně, hladíš mě konečky prstů a tvoje paže těžkne. Cítím tvůj pravidelný dech……svíčky na stole  dohořívají , záclona v okně se třepe v mírném  vánku  a vůně lesa mě odnáší do spánku. Zavrtávám se těsněji do tvé náruče, vnímám tvé teplo a tikot hodin na zdi. Zhluboka si povzdechneš a přitiskneš mě k sobě, usínám…….

Zvoní . Necitelný budík mi trhá sen. Rozhlížím se ospale  a vidím povědomý strop nade mnou. Ležím ve své posteli. Zvedám hlavu a dívám se ti do tváře,  v rámečku na nočním stolku. Stejný, samolibý, potutelný úsměv a ten vědoucí pohled pomněnkových očí. Jenom vrásek kolem nich přibylo a rýha kolem rtů je hlubší. Pevnou bradu schovávají  vousy  a vlasy odnesl čas.  Stále pevná  ramena  halí oblíbená černá košile…..

 

Měsíc se špehýrkou díval
když vcházel jsi tiše
do mých snů
vzpomínky ....

kudy chodíš má lásko
a čí pel ze rtů slíbáváš
snili jsme svůj sen
odplul po vodě
život není náš

drobky z něho sbíráme
mozaiku štěstí skládáme
za ten kousek jediný
šla bych světa kraj
kdybys o to ještě stál

               &

 

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz