Pozitivní myšlení

"Mysli pozitivně, buď pozitivní a pozitivní věci začnou přicházet do tvého života."

Tato slova, ač míněna jistě v dobrém, mě nadzvedla nad židli. Následující  sladkobolný text, jakoby opsaný z nějakého katechismu "sluníčkářů, mě přiměl k zamyšlení."  Četla jsem ho na internetu a přišel mi  také do e - mailu.

"Pokud si myslíte, že svět je špatné místo, a je třeba bojovat, tak je to opravdu tak. Pokud si myslíte, že svět je krásné místo a vše je v harmonii, tak je to také tak. Naše mysl je kouzelný nástroj, který rozhoduje o tom, zda budeme úspěšní, šťastní nebo zda si třeba najdeme vysněného partnera. Vnější okolnosti mají na náš život velmi malý vliv. Vezměme si, kolik lidí nadává na politiku nebo na prezidenta, ale zeptejme se sami sebe: “Jaký vliv to má skutečně na můj život?” My sami rozhodujeme o tom, co se v našem životě bude odehrávat zítra, nebo v blízké budoucnosti. Pokud si to uvědomíme, můžeme se stát skutečným architektem svého života. Uznávám, že vše dopředu nemůžeme naplánovat, vždycky se budou objevovat věci, které nás dokážou překvapit, ale to jsou pouze dílčí situace k řešení. Samotné směrování života určujeme vždycky my.

Jenže většina lidí to určuje nevědomě a velmi negativně.Tudíž si přitahují události, které se jim nelíbí, a potvrzuje se jim, že svět je špatné místo. Můžeme se rozhodnout pro to, aby nás život byl naplněn hojností a radostí." / text z internetu

Myslím si, že toto je cílené vymývání mozků. Demagogie.   

Nevěřím, že to funguje. Naopak, jsem přesvědčena, že pozitivní kecy i myšlení je naprosto k ničemu. Akorát se hladovému možná lépe usíná v bláhovém přesvědčení, že zítra bude lépe, než s tím, že si před usnutím v čirém zoufalství omlátil hlavu o zeď. :)

Dnes je to už snad nějaká povinnost - myslet pozitivně a mluvit pozitivně! Sluníčkáři o ničem jiném nemelou, jako zadřené staré mlýnky na kávu. Tím zprofanovaným hnusným slovem mi už zcela zhnusili pohled na celý svět i život v něm. Hodnotit veškeré dění kolem sebe i ve světě naprosto kladně, neustále se usmívat a zavírat oči před utrpením, křivdami a nespravedlností, je povrchní a falešné. Říkat všem lidem kolem sebe, jak je mi fajn a mám se dobře, je neupřímné a hloupé, pokud se tak opravdu necítím. Novodobý trend české společnosti - "jsme všichni šťastní a bohatí", který nám média tvrdě cpou do hlav, má ovšem šedavý nádech. Ta růžová získává patinu. 

Jeden můj známý nazval můj  blog poezie - šálek kávy u divíška - snůškou blbých pozitivních keců a druhý mi napsal, že tolik negativismu a pláče dosud nečetl :) 

Lidé jsou různí a mají jiná a různá vnímání světa a dění kolem, jako i přístupu k životu. Myslím si, že v každém případě je zbytečné opájet se planými nadějemi a je stejně zbytečné trápit se tím, co bude a jak to dopadne, stejně tak i plakat nad tím, co bylo, nebo žít z nějakého úspěchu. Myslím si, že také není dobré, očekávat jenom samé kladné dění ve svém životě. Takového člověka potom rozhodí každá pitomina a hned má deprese.

Myslím si, že je velmi důležité a prospěšné pro život, především, umět to negativní ve svém životě zpracovat, přijmout to a žít s tím, když už se na té skutečnosti nedá nic změnit.

K tomu, aby se člověk stal prorokem úplně stačí, aby byl pesimistou./ neznámý autor

Tato slova jsou mi nějak mnohem bližší. Mám pro ně pochopení. Vím, že plané růžové sny jsou naprosto k ničemu v případě, kdy se všechno nezadržitelně hroutí k zemi. Lze jenom přihlížet a tiše doufat, že ty střepy se dají posbírat a slepit. Nebo najít v sobě tu sílu, smést je na hromádku a navždy vyhodit ze svého života. Nelze ovšem věřit tomu, že nalezneme opět něco, co nelze rozbít. Lze v to jen doufat.

„Já nikam nespěchám. Nikam  nikoho netlačím a nejsem tlačen. Já jsem prostě jenom šťastnej, že jsem tady a teď. To se naučme všichni, být tady a teď.
Neřešit to, co nás štvalo kdysi a neřešit to, co nás možná bude štvát potom. Jsme tady, teď.“
~ Tomáš Klus

Toto je módní hit dnešních mladých lidí. Sluníček. Děsivé! Na minulost se nesmí zapomínat a na budoucnost se musí myslet! Užívání si dneška a nemyslet na následky, je devastující, jak pro jednotlivce, tak i pro celou společnost, stát, Zem! Za líbivými slovy je nezodpovědnost k životu, sobě samému i ostatním.