O nešikovné veverce

V hustém lese, na vysoké jedli, bydlela rodina Veverkových. Tatínek s maminkou a dvě veverčí holčičky, Bezinka a Rezinka.

Bezinka byla moc šikovná a učenlivá veveřička. Byla také poslušná a hodná. Neodmlouvala a pilně se učila a cvičila. Poslouchala tatínka, když vysvětloval, jak se správně leze na větev, jak se po ní šplhá nahoru a skáče na druhou větev a potom se vyleze až úplně nahoru do samotné špice stromu. Všechno svým dceruškám pěkně pomalu vysvětlil a potom sám předvedl. Také jim ukázal, jak se správně leze dolů, jak se skáče z větve na větev a jak se správně plachtí vzduchem. Bezinka po něm všechno opakovala a zkoušela, ale Rezinka byla neposlušná, nedávala pozor, zlobila a dělala hlouposti. Nic se pořádně nenaučila a proto byla nešikovná. A co bylo horší, byla k tomu všemu ještě líná. NIc neuměla pořádně a tatínka to trápilo. Celé dny se veverka Rezinka jenom povalovala, cpala se oříškama a žaludama, až měla bříško, jako balón. Co si jenom počneme s línou a nešikovnou veverkou ?! Strachovala se maminka. Co budeme dělat, jestli nám spadne ze stromu ? Jak se dostane dolů na návštěvu k ostatním zvířátkům ? A jak si bude shánět potravu ? Ale veverka Rezinka měla hned na všechno odpověď. Děláte si zbytečné starosti ! Já přece nikam nemusím. Nikoho nepotřebuju vidět a vyhraju si sama, nepotřebuju kamarády. A živit mě přece bude maminka s tatínkem, jsem ještě maličká. No toto ! Rozlobil se tatínek a naplácal malé hubaté veverce na zadek. Už toho mám akorát dost ! Zítra ráno začneš pořádně cvičit, ať nemáme kvůli tobě před ostatními veverkami ostudu. A honem šupej do postýlky, ráno budeš brzy vstávat.

A jak řekl, tak bylo. Brzy ráno vytáhl línou veverušku z postýlky a hned po snídani začali cvičit. Neposlušná a líná Rezinka běhala a skákala, aby si posílila nožičky a shodila kulaté bříško. Učila se šplhat po větvích, dávat správně tlapky k sobě i překládat před sebe, lezla nahoru i dolů. Když už to trochu uměla a byla celá unavená, volala je maminka k obědu. Po obědě se znavená Rezinka svalila do pelíšku k odpočinku. Jenže trénování ještě neskončilo ! Kdepak! Volal netrpělivě tatínek. Žádné lenošení. Budeš se učit létat vzduchem a skákat z větví dolů, až na zem. Já se bojím. Plakala nešťastná malá veveruška. Nechci na zem, mě je tady doma dobře. Tatínek byl neoblomný. Musíš poslouchat a basta ! Všechny veverky se to naučily. Podívej se na svou sestřičku Bezinku, jak je šikovná.  Já přece nejsem ptáček ! Nemůžu letět ! Ale jdi, ty hloupá, malá veveřičko. Smál se tatínek. To se jenom tak říká, že veverky létají vzduchem. Prostě skočí z velké výšky a dopadnou bezpečně kam potřebují. I na zem. Naučím tě to. Musíš mi věřit a hlavně věřit sama sobě a nebát se !  Přece nechceš, aby se ti všechny ostatní veverky smály a nám taky. A zvířátka dole na zemi se už na tebe těší a chtějí si s tebou hrát a ukázat ti, kolik je krásy  a zajímavostí v lese. Rezinka si utřela slzičky. Šla trénovat a cvičit. 

Opravdu se pilně snažila a všechno se brzy naučila. Také plachtit vzduchem ze samé špičky vysoké jedle až na zem. Pozorně si nejdříve změřila vzdálenost očima, jak ji učil tatínek, potom se připravila ke skoku a hop. Roztáhla tlapky, prohnula záda a ocáskem, jako kormidlem kontrolovala let. Při správné poloze huňatého ocásku, bezpečně přistála tam, kde potřebovala. Ocásek slouží veverkám, jako padák. Měla obrovskou radost a s ní i její sestřička Bezinka, maminka, pyšný tatínek, všechny ostatní veverky a zvířátka, žijící dole na zemi.

Rezinka si brzy našla kamarády mezi veverkami a dělaly spolu závody. Jenom buď opatrná, pořádně se nejdříve podívej, kam skáčeš, kam lezeš a pořádně se drž ! A nelez sama, beze mě moc vysoko. Varoval tatínek.

Tak tam žili spokojeně všichni a měli se rádi.

POHÁDKY PRO BATOLATA

Veverka Rezinka byla pyšná na to, co se všechno naučila. Hodně trénovala, až byla mnohem šikovnější, než její starší sestřička Bezinka. Jenže byla také pěkně namyšlená. Chtěla pořád vyhrávat závody s ostatními veverkami a se zvířátky dole pod stromy v lese si nechtěla hrát. A tak přišla postupně o...

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz