Prší, je pod mrakem a v hlavě se mi honí myšlenky, které si nepřejete nikdo z vás.
Strachy, pochyby, obavy, nahoru, dolů!!!
Jsou to pro mě perné dny. Věci se vyvíjejí jinak, než jsem čekala. Nedaří se mi v práci, nedostatek peněz, nemoc v rodině......
Uběhl třetí den a točím se v kruhu, věci se nedaří, nemůžu se z toho dostat, nic do sebe nezapadá ......co se děje?!
Byla jsem se projít, cvičila jsem, plavala, pustila si pěkný film, zkoušela číst.......a nic!
Nic. Co se to děje?
Nevím. Prostě nevím. Netuším, ale přesto všechno, je se mnou jeden pocit, uvnitř a kvůli němu vám píšu. Abych se o něj podělila. (Může se vám jednou hodit.)
Uvnitř v těle cítím něco velmi důležitého.
Je to vědomí, že to vše, mé aktuální emoce i to, co se mi honí hlavou se děje naprosto správně.
Že věci jsou, jak jsou a i kdybych se stavěla na hlavu, budou, jak budou. Jediné, co můžu, je teď počkat.
A tak čekám. A přitom čekání jsem začala psát. Vše se na chvíli zastavilo a já napsala povídku a napadlo mě pár veršů. Povídku jsem publikovala i na jiných webech a měla úspěch. Je hodně čtivá, mnoha lidem udělala radost a verše potěšily jednu paní natolik, že mi napsala toto : " Děkuji, otevřela jste mi dveře do jiného světa."
Dopsala jsem a bylo mi skvěle. Jak se budu cítit zítra nevím, ale dnes vám s radostí a s nadšením můžu říct, že někdy nejsou věci podle našich představ, někdy se život odvíjí jinak, než čekáme.
To ale neznamená, že to právě teď pro nás není přesně tak, jak potřebujeme, že to není to nejlepší, co nás mohlo potkat.
Jste si opravdu skutečně 100% jistí, že to, co právě teď prožíváte je pro vás špatně?
Přeju vám všem krásné a pohodové dny. :)
Smutek
Podzim je obdobím splínů, depresí a pochmurných nálad. Mnoho lidí se s tímto jevem potýká a stěžuje si na nedostatek slunce. Myslím si, že je třeba nejdříve hledat to slunce v sobě! Abychom potom mohli hřát ostatní, kterým toto životodárné světlo chybí. 
Vložila jsem sem kousek zamyšlení od renomovaného autora S:E. Třeba vám toto uvědomění si vlastního smutku a jeho pochopení prostřednictvím jeho slov pomůže ten smutek překonat.
Smutek se nedá vyléčit. Není to selhání, vada či nemoc ducha. Smutek nikdy neexistuje bez důvodu, a tvrzení, že značí nějakou poruchu, dokazovalo by pouze vlastní neznalost, nebo hůř, zbabělou vyhýbavost. Jako kdyby štěstí bylo jediným legitimním způsobem existence. Jako kdyby nedostatky v něm bylo nutné uzavřít, uspat je v meditacích, jako kdyby důvody smutku byly pouze pasti a léčky ve správné cestě vzhůru k blažené spokojenosti, něco, co je třeba obejít nebo přeskočit na křídlech falešné euforie.
Smutek patří k životu stejně právoplatně jako radost, láska, žal a strach. Všechny předpoklady žití.
Lidé příliš často mylně považují smutek u jiných za sebelítost, čímž odhalují tvrdost vlastního ducha a nemalou nevraživost.
(Steven Erikson, "Daň pro ohaře")