"Díky jasnému a pevnému hodnotovému systému křestanství jsem se naučila chodit rovně, myslet svobodně a svobodně jednat."
To jsou slova jedné drogově závislé osoby, která se z toho dostala. Myslím si, že se v životě může zvrtnout cokoli. Zároveň si myslím, že pokud lidé v něco, nebo někoho věří a vedou své děti k tomu samému, mají to s výchovou mnohem snažší.
"Uz konecne prestante s temi hloupostmi, ze vztah matka-dite je neco vic nez vztah otec-dite, apod. Prece oba rodice jsou obecne na tom stejne. Stejne tak na negativni jednani ditete muze prece doplatit i otec.Určite jsou pripady, kdy pevnejsi vztah je mezi matkou a ditetem, ale bezpochyby jsou pripady i opacne. Existuji i muzi, kteri jsou velmi citliví." (Michal Šmerek)
Tak, k tématu mohu říct jediné - každé dítko je jiné, ale pozor, každé, s výjimkou duševních poruch, vyžaduje jediné - oporu ve svých rodičích, pevný řád, pořádek, POZORNOST, kladný vzor. Dostatek lásky a pochopení.
Žádné dítko se nezmění přes noc, jakoby mávnutím kouzelného proutku ! Nic se neděje bez příčiny. Něco v něm kumuluje, dozraje a bouchne. A to zásadně není jeho chyba, ani vina. Selhání rodičů ve výchově je vina rodičů, ne dítěte ! "Nepodařené" dítko nelze odložit, jako nepodařený výrobek !
Ano, dali mu všechno, možná až příliš. Dávali mu a neurčili pravidla. Postavit dítě na vlastní nohy, ne mu je podrazit. Uvažovat o tom, co by, kdyby a co udělá pubescent a jak to všechno dopadne.....no nevím, třeba úplně jinak, než si myslíte. Rozhodně, ne u všech stejně. A začít se problémem včas zabývat je základem úspěchu rodiče, ne, až když vás začne bít !
&