Co vás dokáže nejvíce vytočit?
Mě skutečnost, že nemůžu spát! A nespím, i když celý panelák a sídliště spí!
Mám dvě metody, jak spolehlivě usnout. Ani jedna ovšem nefunguje.
Takže nespím!
První metoda je lehnout si na levou stranu, obejmout polštář a myslet na něco pěkného.
Vydrhnu se, jako každý slušný člověk, každý večer od prstů na nohou, přes paty, břicho i jiná místa pod ním a dál, jako třeba krk, až po temeno hlavy. Pečlivě si vyčistím zuby a celou ústní dutinu si vypláchnu osvěžující ústní vodou, léčivou vodou, vykloktám, vyčůrám se a ulehnu.
Tak ležím a myslím. Po chvilce si myslím, že už nic nemyslím, ani nevymyslím. Všechno pěkné už pominulo a já neusínám! Naopak se začínám vrtět, funět, hekat, vzdychat a přetáčet se v posteli, jako zmatená hodinová ručička na ciferníku.
Vstanu, jdu se vyčůrat a letmo kuknu na hodiny. Je hodina po půlnoci, tak jen tiše povzdechnu a řeknu si, no to nic. A pochopitelně si to nenamířím k posteli, ale štráduju do kuchyně. Jenom se napiju, uklidňuju se. A jdu si lehnout. Vzápětí vstávám a domlouvám si, jenom kousíček chleba se solí!
No a pak najednou stojím u ledničky a dělám revizi potravin. A to velmi pečlivě! Když naznám, že už opravdu není co sežrat, i kdyby to k sežrání bylo, jdu se opět vyčůrat a čistit zuby, vyplachovat pusu a kloktat.
Konečně ležím, zabalená, zakuklená, stočená do klubíčka na levém boku a snažím se myslet na něco pěkného. Myslím na to, co jsem všechno sežrala, usmívám se a někdy se mi skutečně podaří i usnout. :) Skutečně, jenom někdy.
Druhá osvědčená metoda, která vůbec nefunguje je „počítání oveček“.
Tak kuknu znovu na hodiny, malá ručička se klepe na 2 a velká bloudí někde mezi 4 a 6. Vzdychám těžce, skřípu zubama a začínám počítat ovečky.
Když už je mám všechny spočítané od Šumavy až k Tatrám, ve Skotsku, Irsku, Austrálii a na Novém Zélandě, znechuceně vnímám šero v pokojíčku. Vědomí, že nad Moravou svítá, mě vytahuje z teplé postele a nutí jít znovu čůrat.
Vytočená až ke stropu shlížím z okna na nový den. Znaveně se došátrám k posteli, zakutám se a na hodiny se odmítám podívat.
Pak rázně vstanu a jdu k PC. Zapnu, kliknu na fejs a čtu pí*oviny a co je nejhorší, do klávers klufám ty svoje!
Hodiny na mě zlověstně mrkají 4 hodiny ráno. Tak dobrou, říkám si odevzdaně. Zase jedna blbá noc za mnou!
Hodím sebou do postele a asi jsem spala, protože najednou je 10 hodin, rambajz v domě a venku prší.
No a já, abych vstávala. Nechci. Nemůžu. Ale nakonec vstanu, protože musím.
Tak vám všem přeju ničím nerušenou klidnou noc, pěkné sny, krásné ráno a dobrý den. :*)
