Můj žebříček hodnot
Napsal jsem slohovou práci a nemám z toho dobrý pocit.
Myslím si, že žebříček hodnot je něco v nás, co řídí naše chování, co si nedokážu představit, stejně, jako si nedovedu představit nekonečno.
Viděl jsem hádky, které byly zbytečné, slyšel jsem mnoho řečí o tom, co je důležité, co je nepostradatelné.
Četl jsem knihy o hrdinech, o lásce a o věcech, kterých si snad ani sám spisovatel neváží, protože koneckonců jich v životě ani sám nepoznal.
A tak jsem se zamyslel nad svým žebříčkem hodnot i nad žebříčkem hodnot obecně.
Co to vlastně je?
Jsou to věci, kterých si vážíme, něco jenž nás dělá takovým člověkem, jakým jsme, nebo jakým si přejeme být?! Zlým, dobrým. Nutno podotknout, že ten svůj vzestupně, či sestupně uspořádaný chatrný žebříček, utkaný z pavučin naší hrdosti, ctnosti, sobeckosti, nenávisti a z toho dobrého i toho špatného v nás, si pěstujeme od malička a pro nikoho není věčně stejný.
To si myslím.
Jaký tedy musí být žebříček hodnot toho, co kritizuje a uráží ty, jimž by měl být vzorem? Jaký by měl být žebříček hodnot toho, který se snaží lidem ukázat pravdu, které se sami bojí a pak jej za ni nenávidí?
Tady jsou věci, kterých si vážím na světě nejvíc, všechny jsou pro mě stejně důležité, abych byl tím, kým jsem. Jsou to – zdraví, láska, nenávist, pravda, lež, rodina, peníze, život a smrt.
Když se tedy zamyslím nad tím, čeho si i přesto vážím nejvíce, je to moje tělo, moje mysl, můj život. Jednoduše to, že mohu být tady, mohu žít. Není a nemůže být větší hodnota.
Kdyby se tomu říkalo – „To, čeho si nejvíce vážím“, neměl bych o čem psát. Mám nutkavý pocit, že lidé dělají věci složitější, aby měli co řešit. A to, čemu nerozumí, řeší pořád dokola a když na to přijdou, najdou si něco jiného.
Myslím si, že je zbytečné přemýšlet nad tím, co je žebříček hodnot a nanejvýše troufaké posuzovat něčí žebříček hodnot. Ten se nakonec projeví, až je člověk úplně na dně, až je bezmocný a uvnitř sebe, nebo i navenek bojuje o svou ctnost, hrdost, pýchu, peníze, lásku, rodinu, domov, zdraví, svůj život.
Pud sebezáchovy, který je schovaný v našich zvířecích instinktech, vyvolává pocity, které ovlivňují naše chování. A to chování ovlivňuje ten náš žebříček hodnot.
Myslím si, že je proto naivní, si nějaký žebříček hodnot vytvářet, či stanovit.
můj syn - student I.ročníku stř. Školy/ nalezeno v šuplíku
