Na prázdným nádraží
ticho, až bolí uši
odjela nám láska
proč vzala kufry
kdo z nás tuší
smutný lampy
svý hlavy v mlze kloní
světlo odráží koleje
jdu pustou ulicí
nic zvláštního ve mě
se neděje
jenom tma
tma v ranci
výčitek, slzí a trápení
nezbylo místo na lásku
to sladký mámení
prázdnota
pod košilí
těžkej kámen leží
čas kolem běží
a v dálce houká vlak
špínu z bot smejvá déšť
pomalý kroky
na chodník sázím
hrst hořkých vzpomínek
přes rameno házím
trhám bludnej kruh
a dobře tak!
Noc se vytrácí
jako zloděj snů
s pachutí černý kávy
jen nerad vstávám
do prázdnoty
dalších dnů
za prachy prý
štěstí nekoupíš
prodejná je jenom láska
z lásky lhostejnost
se rodí
prázdnota
každej říká
co se mu hodí
snad do loterie sázka
někdy šťastný číslo padne
naděje vadne
jak starej kaktus
na zápraží
zas svítí slunce
a vlaky jedou
věřit nadějím se prý
prodraží
prázdným
jak výplatní páska
odjela nám láska
z prázdnýho nádraží
