PODZIMNÍ NOSTALGIE

Upravená verze

Pestrobarevný šat svůj o trní si dral,

zlato do nenasytných alejí sypal

nevěstě své k nohám pad znavený,

poté v pokoře vstal a rubínem v kalichu připil, láskou zmámený

ženich Podzim nevěstu svou do náruče bral

sliby šeptal do babím létem vonících  polí 

…..nevěsta Zima pyšná ve svém chladu,

                     zdobena stříbrem ranních mrazíků

své slovo vrací,

                            vzdálená

jako trny šípkových růží spadaných

                      v hrudi zrada bolí

po chmýří pampelišek

poslední sbohem zlomený Podzim posílá

              …...zahalen v plášti mlh

 pro lásku svou umírá