Potkal jsem
strážného anděla
na konci ulice
s rukama v kapsách
čepici vraženou hluboko
do čela
divil se velice
potměšilý úsměv
zdobil mu tváře
nad hlavou pohaslá záře
snad má dovolenou
myslí mou se mihlo
snad zlomené má křídlo
smůla na patách
se za mnou táhne
jako slizký had
kam šlápnu
tam přilepím se
snad lepší bude
chvíli zůstat stát....
Jak dlouho ještě
ptám se anděla
jenom zívne
a co já vím
uplivne vlídně
snad příští století
až zaplatím
životu daň
tak sypu mince
a prázdná je moje dlaň
dluhy mé se sčítají
marně doufám potají
na rohu anděl otáčí se
zády
nenadál bych se zrady
on vrátí se
to nevadí
Naděje
tichý hlas o uši mi zavadí
ztrácí se mi v davu
zouvám boty a jdu dál
snad potkám Štěstí
zvedám svou pyšnou hlavu
tak, než si pro mě přijde
ta Černá paní s kosou
svou patou bosou
ať na trny si šlápnu
ať dostanu pěstí
přesto
půjdu dál !
Jen hlupák
by tu stál
Vyšehradská literární soutěž 2016 - ukončena 31. března 2016
zúčastnila jsem se této soutěže a tímto svým dílkem se umístila na 21. místě, tedy v první polovině všech přihlášených příspěvků.
Moje verše budou zařazeny a publikovámy ve vydaném sborníku Poselství z planety Země.
