LOUČENÍ

Tak, co ještě zbývá
mávnout rukou
polknout slzy
na loučení
je snad trochu brzy
tak už to v životě chodí
tak už to v životě bývá
málokdy si člověk s člověkem
sedne
víra v dobro
rozdíly stírá
tak nadechni se
zavři oči
roztáhni křídla
a leť
přenes se přes tu zeď
která obklopuje tě
a chrání
překvapí tě
co všechno najdeš za ní
tak,  co na tom sejde
co se do jedné věty vejde ?

Říkáš sbohem
do toho ticha
slzy pálí, v hrudi píchá
osten růže
její plátky pokryly zem
na které stojíš
otevřít oči se bojíš
kdo za to může
tupá rána do čela
co bylo
už není
tak, proč bys brečela
podívej
kde jsi ty
kde je ta zeď
tak žij
teď
chraň svá křídla
v každé době
věř sama sobě