Barbara Šušková

14.08.2016 23:47

/ blog universita duše/ internet

                          Dej mi slunce, dej mi věčnej čas,
                                             dej mi lásku všude kolem nás.
                                                   Dej mi křídla ať můžu odlítnout,
                                                       hvězdy zblízka chci si prohlídnout.

Zpět

NEZNÁMÉ VERŠE - našla jsem je kdysi na netu, uložila si je pro jejich krásu a půvab a neznám autora. Dnes jsem je objevila ve své schránce poezie. :)

Jistě stojí za zveřejnění. (Snad mi autorka/autor promine.)

A tak ti zas píšu

píšu touhou, která je mně

píšu ti slzami

které po tobě zůstaly

píšu ti smutkem a láskou

píšu ti bolestí

černou, jak smuteční páskou

a píšu ti radostí

že už jsi pryč

náš vztah byl

jen pouhý kýč

co bylo, přebolí

času vánek odvěje

i prach z pavučin

napiš mi vzpomínko, máš – li čím

Dvě strany

Vždycky dvě strany
na minci obracíš
na líci úsměv
v rubu žal
za všechny prachy
svůj život ztrácíš
za horou přislíbů
majetných skal

Zbudou ti stejně
jen prach a kamínky
kamínky zářivé
jen na pár dní
a v nich se zatřpytí
v souhvězdí vzpomínky
na dávné kdysi
I další svítání

Zbydou jen touhy
ve tvých dlaních
na srdci těžko
z lidských slov
pár kroků schází
k životním hrázím
v samotách topíš
svůj vlastní Nov

Své vlastní světlo
ve svítání
za světla vlastně nenajdeš
otoč se ke stínu
ke své půlce
Tam spí tvá pravda
i tvá lež....

Jarmila Synková, 7.7 2019/internet/facebook

Barbara Šušková

Kontakt