Svatý Martin (11. listopadu)
O svatém Martinu obvykle vypovídala čeleď službu u svého hospodáře a hledala si práci u nového, případně prodlužovala smlouvu na další rok. Obvykle pro stvrzení smlouvy nebo na rozloučení otevřel hospodář nové mladé víno. Odtud tedy dnešní oslavy svatomartinského vína.
Dále byly vypláceny odměny obecním pastýřům a slouhům, a to v měřicích obilí a též s nimi byly obnovovány smlouvy na další sezónu. Konala se také svatomartinská posvícení s tradiční husou. Na posvícení se vesnice skládaly tzv. sypáním, tj. sklizeným obilím, které se prodalo, a z utržených peněz se uspořádala oslava. Posvícení někde trvalo i několik dní. Pro toho, kdo si v této době hojně dopřával piva a radovánek, se ustálil výraz „Martínek“ a sloveso „martínkovat“. Případ výtržnické zmartínkované chasy, které zrovna skončila služba u hospodáře, je znám například z roku 1590, kdy tato skupina napadla jistou tvrz v Roztokách u Prahy a pak další dva hostince.
Tradičně se tedy posvícení konala na oslavu konce hospodářského roku, jako dík čeládce nebo na oslavu sklizeného lnu. Důvod se vždycky našel. Kromě martinské husy se podávaly pečené kachny, posvícenské koláče a tradiční martinský makový rohlík.
/zdroj internet/ autor: Wookie Morrowindová z blogu Miluna-Venca.cz
Legenda o svatomartinské huse
Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda:
Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči.