Povídky

Probouzím se do voňavého  víkendového rána. Jaro se objímá s přicházejícím létem. Zářicí keře zlatého deště soupeří s něžnou bílou a růžovou krásou třešní a jabloní. Voňavé náruče květin dávají záruku dobré nálady a pohody. Na azurově modré obloze jakoby bylo napsáno -  bude krásný den!...
Šedivý den, stejně šedivého, propršeného a studeného léta na Moravě. Autobusové nádraží v Brně se tváří nevlídně a kiosky opuštěně zívají do plížící se tmy. Nudný den balí šedivým plédem stejně nudný večer. Šedá přechází v černou a černá se uhnízdila v mé prázdné duši, jako...
Atlanta, pozdní vlhké a horké léto. Veškerá tropická vegetace bujně kvete a broskvoně omamně voní. Chladivý vánek od Atlantiku se snaží marně, provoněný  vzduch  se líně  převaluje v ulicích a  zdá se, že poklidnou atmosféru  večera nemůže nic narušit. Příjemný večer,...

Povídky

21.11.2016 21:56
                 Prší. Kapky deště neúnavně vytleskávají své stakato na okenní parapety a v prudkých proudech smáčí skla oken. Je šedivo a přítmí už od rána, takže ztrácím pojem o čase. Den se pomaloučku sune a já...
30.08.2016 18:31
Poslední den prázdnin se pomalu loučí.       Nebe zvolna rudne a slunce se chystá ponořit do Máchova jezera. Rozčeřené vlnky si něžně pohrávají s jemným pískem pláže a nesmlouvavě smývají dvě obrovská šišatá srdce. Chladivý vánek od jezera mi něžně hladí rozpálené...
03.03.2016 23:06
Jedné noci, když jsem vyplakaná do polštáře, zemdleně usnula, zdál se  mi sen. Za ruku jsem si vedla malé děvčátko s blonďatými, vlnitými vlásky a světlounce modrou mašlí. Šly jsme  prašnou cestou mezi poli. Bylo léto. Obilí zlátlo a krásně ladilo s kadeřemi děvčátka, stejně tak, jako...
16.01.2016 19:56
Je mrazivý večer.  Plíživě se stmívá, obloha rudne a zlehounka se barví do fialova. Miluju tu chvíli.  Všechno kolem utichne i vítr se ztiší a slunce náhle bez varování hupne za kopec. Nastala tma, jenom hvězdy září a měsíc se dobrotivě usmívá, jakoby chápal mé duševní rozpoložení. Zvolna...
11.10.2015 22:16
Dívám se z okna na tklivou krásu časného podzimu. Končí období babího léta a něžná melancholie ranního oparu vklouzává do pokoje. Závoje mlhy přikrývají pole a louky, nad kterými krouží v širokých obloucích hejna vran. Vlhká vůně tlejícího listí podtrhuje smutek v mé duši. Vzpomínky...
16.08.2015 19:43
 Stalo se to kdysi dávno. Téměř před 35 lety, kdy ještě tráva byla zelená vírou v lepší svět, akáty tak krásně voněly a kdy nebe bylo modré nadějemi. Svět kolem voněl mládím a řeky byly čisté, jako svědomí lidí. To jsou ale kecy! Takhle nějak se vzpomíná v domově důchodců. No dobře. Stalo se...
27.11.2014 23:25
Otevřenými dveřmi malého dřevěného kostelíka dýchá léto a vůně květin se mísí s vůní kadidla.  První tóny varhan známého  Mendelssohna – Bartholdyho  svatebního pochodu a já vcházím.  Dlouhá bílá vlečka  mých šatů smetává plátky růžových květů na koberci a lehounký...
02.11.2014 22:25
 Moje první...
01.11.2014 18:14
           Poslední  paprsky slunce barví den do ruda a temná oblaka zakrývají obzor. Tichá horská chata, schovaná v úbočí skal  působí trochu posmutněle. To je jenom klamné zdání, protože uvnitř pulzuje a horečně dýchá. Dívám se na...
01.11.2014 18:02
Město   Clearwater na Floridě, hotel Crystal Beach , rozpálené pláže s bělostným pískem a modravé dálky průzračného moře. Jak  jiné, než špinavá Itálie a ucourané Řecko. Bary, plné snobů, zdobené mondénními  silikonovými  krasavicemi a já, děvčátko z hor....

POVÍDKY

Vážení čtenáři, námětem k psaní povídek mi slouží skutečné, prožité a odvyprávěné příběhy lidí známých, přátel, kamarádů, nebo zcela cizích lidí, které jsem měla tu možnost poznat, nebo  se s nimi aspoň setkat. Pochopitelně jsou upravené. Život píše opravdu rozpodivné příběhy. Smutné, veselé...

Povídky

Jdu noční ulicí a nevím,  kde jsem. Snad někde daleko od domova.    Kde to jsem ? A proč jsem tady ?! Volám do tmy a nikdo neodpovídá. Zalykavá ozvěna mého roztřeseného     hlasu mi nahání husí kůži. Je zima, sníh chrupe pod nohama a bledý měsíc na obloze se...

  Přeji pěkné chvíle pohody

Povídky

Mám zvláštní, podivný pocit neklidu už od rána. V práci se mi nic nedaří. Všechno mi padá z rukou a zapomínám, co jsem vlastně chtěla. Dnes půjdu hned z práce domů. Rozhoduju se. Vykašlu se na nákupy. Potřebuju si odpočinout. Spěšně si oblékám kabát, beru kabelku a utíkám na MHD. Ujíždí mi takřka...

Povídky

Třesou se mi ruce a tak to nechám na tiskárně. Nikdy jsem nevěřil v nebe. Teď v něj sice taky nevěřím, ale jsem rád, že mi poslalo na zem andílka, kterého miluju a nemohu s ním být. Měl jsem to chápat a předvídat. Už to chápu, ale je pozdě. Je pozdě na cokoliv. Zamilovat se, bylo...

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz