Je novodobým trendem v české společnosti být permanentně šťastný a veselý.
Usmívat se prakticky vždy a všude. Myslím si, že věčně nalepený, křečovitý a neupřímný úsměv, požadovaný a přímo nařízený zaměstnavateli ve státních i soukromých institucích, za jediným účelem vlastního zisku, učinil z celkem normálních a soudných lidí, cvičené opice.
Unavené obličeje prodavaček v super a hyper marketech, s nalepeným šklebem a výrazem očí štvané zvěře, působí nejen odpudivě, ale také mi vnukly vtíravou myšlenku o vážnosti tohoto stavu v české společnosti. Myslím si, že pokud se nad touto skutečností nezamyslí také "ti povolaní" a něco se nezmění, budou se na nás usmívat brzy také zaměstnanci pohřebních ústavů a krematorií.
Vadí mi, že lidé spolu přestávají normálně mluvit. Komunikovat. Je nepsaným zákonem zakázáno při setkání postěžovat si, vyjádřit svobodně svůj názor na cokoliv, mluvit upřímně a podle nálady se i mračit. Tak, jak to bývalo dobrým zvykem na každé české návsi a náměstí. Při radostném zvolání se používalo běžně - "ty vole", jó !....občas také např. do p*dele ! Také všelijaké jiné, dle naturelu a nálady. Dnes se musí zvolat, dle amerického vzoru -"wow" ! Nebo raději mlčet. Vliv amerikanismu na českou společnost má už natolik devastující vliv, že se přestávají lidé chovat zcela normálně a přirozeně.
Ráda pozoruju lidi a nelze nevidět to špatně hrané divadlo. Všichni spěchají, protože neví o čem si mají povídat. Ti úspěšnější se chtějí chlubit svými úspěchy a ti nezaměstnaní a méně úspěšní mají jiné starosti. Mají zábrany o sobě hovořit a neví o čem se mají bavit. A všichni se usmívají.
Společnost v Česku není ani svobodná, ani šťastná. Masírovaná ze všech stran katastrofickými zprávami o zlém světě a přesvědčovaná o tom, jak se tady mají všichni dobře a jakým je hříchem a špatností, postěžovat si a řešit "malichernosti" všedního života, jako např. existenční problémy. LIdé se uzavírají do sebe, zavírají se doma a při setkání se sobě navzájem vyhýbají a spěchají.
Pseudohumanita, lež a přetvářka. To je stav české společnosti.
A sluníčkoví lidé se usmívají a zdrobnělinkují až do "opupínkování se".
léto 2015