Na okraji velkého pole rozhlehlé farmy, v hustém křoví začínajícího lesa, si vybudovala domeček jedna myší rodinka.
A my se podíváme, milé děti, jak se té Myšánkovic rodince žilo.
Tatínek s maminkou měli celkem sedm dětí, roztomilých čilých, ale občas i pěkně zlobivých myšátek. Holčiček bylo pět a kluci jenom dva. Všichni byli stejně staří, to dá rozum, protože myšátka se rodí všechna postupně v jeden den.
Jenom jedno myšátko se narodilo později, roztomilá malá holčička. Celá rodinka se o to malé miminko pečlivě starala, ale taky je pochopitelně i dost rozmazlovala, jak už to u miminek bývá.
Holčičky se jmenovaly Bobinka, Bavlnka, Zubinka, Týlinka a nejmladší byla Šušlinka. Kluci se jmenovali Fousek a Chloupek.
Žilo se jim spolu dobře. Měli se všichni moc rádi a vzájemně si pomáhali.
Kamarádili se s jednou rodinou Krtečků, která žila nedaleko. Navzájem se často všichni navštěvovali.
A jak to bylo dál, to se brzy dozvíte. :)
Myšky a dráčci
Nastal podzim. Sluníčko barvilo listy stromů všemi barvami a vítr je roznášel do polí. Myší rodinka si chystala zásoby potravy na zimu. Všichni sbírali různá semínka, popadané šípky a v křovinách u lesa i lískové oříšky. Po práci si děti mohly venku hrát a skotačit až do té chvíle, když se i sluníčko unavilo a šlo spát.
Jednoho dne bylo krásné odpoledne s oblohou vymetenou do modra a bylo příjemně teplo. Lehký větřík si pohrával s listím a se vším, co se dalo odnést a pověsit někam jinam. Hrál si prostě s lidmi i se zvířátky na honěnou a na schovávanou. A to se malým myškám a myšákům moc líbilo. Rozhodli se, že si udělají ze suchých listů dráčky a budou spolu závodit, komu doletí výš a dál.
Honili se s dráčkama po poli a smáli se, když některá myška zakopla a upadla, nebo se zamotala do provázku. Ale neposmívali se, byl to radostný rozpustilý smích ze hry a pohybu na čerstvém vzduchu. Maminka s tatínkem v klidu odpočívali doma.
Taky malé myšátko miminko bylo s dětmi venku. Pečlivě zabalené v dece sedělo v kočárku a pozorovalo celé to hemžení a dovádění.
Až najednou dostal Fousek nápad. Byl to největší rošťák ze všech myších dětí, hotový šampion ve vymýšlení lotrovin. Nemyslel to nikdy zle, jenom si neuvědomoval nebezpečí a následky svých nápadů!
Viděl, jak se malá Šušlinka v kočárku směje a tleská tlapičkami a řekl:,,Jaká by to byla krása, kdyby se tak mohla proletět!“ Ostatní myšátka nesouhlasila, přece jenom byla moudrá a měla strach, že mimino uletí! „Nebojte!“ Přesvědčoval bratříčka a sestřičky Fousek. „Budeme všichni pevně držet provázek a Šušlinku nenecháme vyletět příliš vysoko.“ Nakonec je všechny přemluvil.
Opatrně vytáhli Šušlinku z kočárku, vyrobili jí z provázku popruhy, jako mají parašutisti a přivázali ji k tomu největšímu dráčkovi.
Fousek vzal malou sestřičku do náručí, Chloupek vzal draka a Bobinka, Týlinka, Zubinka a Bavlnka uchopily pevně každá jeden kousek provázku po celé jeho délce. A všichni se rozběhli do pole. Drak vyletěl a nesl jejich malou sestřičku nad polem. Smála se a radostně na ně mávala. Všichni se smáli a běhali dokola. Hra se jim moc líbila.
Když tu náhle – ouvej!!!! Nikdo to nečekal. Zafoukal silný vítr! Znenadání to prudce škublo, provázek se vysmekl myškám z tlapiček a drak vyletěl vysoko nad pole!!! Myšátka zkoprněla hrůzou!!!
Jejich malá sestřička se vznášela vysoko a daleko a její pláč se ztrácel v hučení větru. „Co budeme dělat?!“ Rozplakaly se myšky zoufale. Nevěděly si rady. „Co povíme mamince a tatínkovi?“
A jak to celé neštěstí dopadlo? Kdo malé myší miminko zachránil?
Byl to statečný a neohrožený pták. Mladé káně, tedy vlastně ptačí kluk, který z výšky sledoval tu podivnou myší hru. Létal právě nad polem a sháněl si potravu.
A víte děti, že pták káně je dravec a loví také myši? Dříve se káně lesní jmenovalo taky káně myšilov. Ale my jsme v pohádce a tady si všechna zvířátka pomáhají a vychází spolu v dobrém!
Uslyšel ten zoufalý pláč a viděl, jak bezradně běhají myšky sem a tam. Viděl, jak se s uplakaným myším miminkem pohupuje drak už vysoko v oblacích. Třikrát mocně máchl křídly a už držel vyděšenou Šušlinku v zobáku!
Snesl se krouživým letem k uplakaným myším dětem a opatrně položil myší miminko do kočárku. „Honem utíkejte domů! Žene se černý mrak, bude pršet.“ Potom přátelsky plácl Fouska křídlem:“Ty to pěkně schytáš, darebo!“
Myšátkům se domů nechtělo. Bála se trestu rodičů a nejvíce Fousek, který tu melu způsobil.
Maminka s tatínkem se hodně zlobili a udělili dětem tresty. Ovšem Fousek k tomu dostal i pořádných pár plácnutí na zadek od tatínka na zapamatování.
Bez reptání šli malí darebníci hned po večeři spát.
Dobrou noc. :*)
Myšky a mravenec Kukuš
Krásné a teplé podzimní dny trvaly a myšky a myšáci si hráli na poli celé dny. A pochopitelně vymýšleli další lotroviny. Myší mimino, malá Šušlinka, s nimi nebyla. Ustaraná maminka ji raději sama povozila venku a nechala spinkat v kočárku pod okny, aby na ni dobře viděla!
Na pooraném poli v hlubokých brázdách si dělali cestičky, stavěli hnízdečka, ve kterých odpočívali a vyhřívali se na sluníčku.
Do hnízdeček si taky nosili potravu, aby měli zásoby na zimu. Soutěžili mezi sebou, kdo nasbírá více zrnek kukuřice, která se tam při sklizni vytrousila. Maminka s tatínkem je potom odměnili a potravu dopravili domů, do myšího domečku u lesa.
Uprostřed pole si mravenci vytvořili obrovské mraveniště. Myšky a myšáci se zaujetím sledovali to neustálé hemžení a snažení maličkých mravenečků, kteří hbitě běhali a stěhovali potravu do mraveniště. Taky si dělali zásoby na zimu.
„Ach jo“, vzdychl si Fousek. „Ti chudáci mravenci nemají snad ani chviličku oddechu!“ Myšky a myšáci se chtěli kamarádit a pomysleli si, že snad si můžou malí mravenci s nimi aspoň chvilku pohrát.
„Halóóó mravenečkové! Zastavte se na chvilku. Chceme si s vámi pohrát.“ Volali myšky a myšáci na mraveniště, ale nikdo je neslyšel a neodpovídal a mravenci se ve svém pinožení nezastavili.
Chloupek dostal nápad. „Všichni najednou foukneme z plných plic do mraveniště.“
Co to asi udělalo s mravenci, milé děti?
V mžiku byla myšátka obsypaná mravenci od čumáčku, přes všechny čtyři tlapky, až k ocásku! „Jů, co se to děje?!“ Pištěla vylekaná myšátka. Po chvilce, když se všichni uklidnili, uslyšeli tichounké hlásky blízko uší. „My jsme mravenčí oddíl atletů a chceme si s vámi hrát a závodit. Já jsem vedoucí oddílu a jmenuju se Kukuš.“ To bylo radosti! Mravenci předváděli, co dovedou. Hbitě běhali po stéblech, jako po kladině. Skákali z jednohu suchého listu na druhý, nebo se chytli pevně okraje listu a nechali se v jemném vánku kousek nést. To se myšátkům zalíbilo. Vzpomněla si sice na tu nešťastnou nehodu s nejmladší sestřičkou, ale strach je rychle přešel. “Takhle se nám přece nemůže nic strašného stát!“ Dodávali si odvahu myšáci i myšky. Vždyť mravenci si to užívají!
Když se dost unavili, posadili se všichni společně do kruhu, povídali si a svačili semínka a zrníčka, co na poli našli.
Potom Kukuš navrhl: „Pojďte se myšky a myšáci podívat, co je na okraji pole.“ Bylo to dost daleko, ale směrem k myšímu domovu, tak myšátka nelenila a zvědavě se rozběhla za mravenčím zástupem.
Mravenci běhají opravdu rychle! Netrvalo to dlouho a už byli všichni na okraji pole, kde na jednom místě stály vedle sebe obrovské čtyři balvany. Mravenci s myškami a myšáky vymýšleli stále nové a lepší hry a soutěže. Některé určitě i vy děti znáte. Hráli si na schovávanou, honěnou. Skákali dolů z výšky a šplhali zase nahoru a potom Kukuše napadlo : „Vezmeme si každý suchý list, jako padák a poletíme lehounce dolů.“ Byla to paráda! Myšky a myšáci pištěli radostí a nemohli se nové hry nabažit!
Začalo se stmívat a noví kamarádi se loučili : „Musíme domů, ale uvidíme se zase někdy.“ Myšky a myšáci, celí šťastní, že se tentokrát nic zlého nepřihodilo, volali:“Ahóóój kamarádi, brzy nashledanou a dobrou noc.“
Dobrou noc děti. :)