Sami si píšeme knihu života

Život je vlastně kniha

Každý den píšeme příběh svého života a každý večer ho ukládáme do knihy svých vzpomínek, abychom z ní mohly jednou číst. Až nastane ten čas, kniha se naplní a zavře. Usedne na ni prach.

Jednou si snad někdo vzpomene. Vezme tu knihu, otře prach, otevře a nový příběh se rodí.

Pravidla a zásady

Mnoho lidí žije podle nějakých vžitých pravidel, nebo si je sami utváří. Dávají si předsevzetí, stanovují řád a určitý pořádek. Dodržují určité rituály. Dodržují zásady. Určují si pravidla. Řídí se vírou, přikázáním, která svazuje a zavazuje, nedává jim duševní, ani tělesnou svobodu. Svobodu vůle rozhodovat za sebe a své činy. Jistě, chápu, že morálka, etika, řád a pořádek je potřebný k životu. Bez toho by byl všeobecný chaos. A také chaos v duši člověka. Každý z nás má určité hranice a meze a jsou mu vymezeny správnou výchovou a vštěpovány již od dětství. Získává tím pocit klidu a bezpečí, duševní rovnováhu a pokoj.

Mám na mysli jiná pravidla a zásady. Taková nesmyslná a zbytečná pravidla. Zásady znepříjemňující a  obtěžující vlastní život. Nejhorší snad, co může být, je skutečnost, když rodiče nutí své děti žít podle svých vlastních zásad chování a jednání a svých pravidel, bez ohledu na to, zda jsou správná, či ne. Týká se to víry, náboženství, výživy, oblékání, chování a myšlení. Sdílení názorů a životních postojů, vztahu k okolí a přírodě, sportu, kultuře, vnímání sebe sama a utváření svých vlastních životních hodnot.

Nenechte se jimi řídit a ovlivňovat.  Nenechte si diktovat, jak máte žít.     Žijte svůj vlastní život.

"Váš čas je vymezen, tak ho neztrácejte tím, že budete žít život někoho jiného". /

Steve Jobs

Rituály

Lidé si neuvědomují, jak často a hluboce se zraňují a dělají to sobě navzájem ti nejbližší.

Jednou jsem četla - "Nikdy se s nikým nerozcházej v hněvu." Kolik je v té prosté větě hluboké moudrosti! Neuvědomují si možnost, že se vidí naposledy, že už nikdy nebudou mít možnost říct tomu druhému, promiň, je mi to líto, mám tě rád. V jedné miliontině sekundy prý proběhne člověku v jeho mysli celý jeho život, když umírá. A také naopak, v té jedné miliontině sekundy se rozhodne o tom, že toho druhého už neuvidíme.

Myslím si, že spontánně projevit radost nad setkáním se sluší a patří a rozloučit se pěkně s kýmkoliv a projevit mu úctu, je nanejvýše vhodné a dobré. Nanejvýš krásné a prospěšné naši duši a dobrým vztahům v rodině a s přáteli, je naučit se rituálu přivítání a loučení. Naučit to svoje děti a dodržovat tento rituál v dospělosti o to více, vzhledem ke krutosti a záludnosti života. Nebojte se a nestyďte se projevit spontánní radost nad setkáním. Klidně se se svými blízkými a známými nahlas smějte, nebo plačte, objímejte, pusinkujte, hlaďte. 

Buďte slušní k cizím lidem, oni budou potom slušní i k vám.