Barbara Šušková
/ blog universita duše/ internet
Dej mi slunce, dej mi věčnej čas,
dej mi lásku všude kolem nás.
Dej mi křídla ať můžu odlítnout,
hvězdy zblízka chci si prohlídnout.
NEZNÁMÉ VERŠE - našla jsem je kdysi na netu, uložila si je pro jejich krásu a půvab a neznám autora. Dnes jsem je objevila ve své schránce poezie. :)
Jistě stojí za zveřejnění. (Snad mi autorka/autor promine.)
A tak ti zas píšu
píšu touhou, která je mně
píšu ti slzami
které po tobě zůstaly
píšu ti smutkem a láskou
píšu ti bolestí
černou, jak smuteční páskou
a píšu ti radostí
že už jsi pryč
náš vztah byl
jen pouhý kýč
co bylo, přebolí
času vánek odvěje
i prach z pavučin
napiš mi vzpomínko, máš – li čím
Dvě strany |
V prchavém okamžiku
kdy skaliska
marného doufání
polapily paprsek štěstí
se už nepláče.
V laskavém objetí
se do útrob zklamání
rozlil oceán naděje
to láska
věrná společnice
bolesti
se tiše pousmála
A v prchavém okamžiku
Luna přivřela
svá víčka.
"kdotoví"/Tam, kde usíná Luna/Liter.cz