Ve vzpomínce
Dnes nad ránem
Dnes nad ránem, dávno po setmění
snem přicházím na místo známé,
jak voda, co se v páru mění,
jak vzpomínka, co dobře známe.
V domě plném lidí blízkých
mé kroky vedou mírně doprava,
květy a ve vzduchu božský klid,
přemítám, chystá se tu oslava?
Atmosféra jedním slovem vznešená,
nad dveřmi nápis Krásný ztráty,
prostorem odráží se jak ozvěna,
poslední cesta tvýho táty.
A mně se podlamují kolena.
Vše jak má být, nic není třeba více.
Věta samozřejmá jak měsíc v novu,
teď pokojně tu dohořela svíce
a v našich srdcích rozsvítí se znovu.
Zbývá se rozloučit, převozník čeká,
havrani nad řekou zakrouží,
slova jsou zbytečná pro člověka,
když duše po nebi zatouží.
Klidně procitnul jsem dneska k ránu,
s probuzením ten pocit roste,
i když táta je už pár let v pánu,
je mým pokojem, já jeho hostem.
Ke stažení + další tvorba:
https://jednoduse.net/dnes-nad-ranem/