Vnímání světa
Je mi 17 let. Ostatní vrstevníci chodí kalit, jakože párty, frajerství, balení holek. Občas chodím s nimi. Nebaví mě to. Baví se jen o povrchových tématech. Soupeří o dominanci, vidím v jejich chování zvířecí instinkty. Jedna bývalá spolužačka mi říkala, že je jedno o čem se mluví, prý hlavně že se mluví. Jen, aby nebylo trapné ticho, tak se ten prostor naplní jak se říká smile talkingem. Když jen poté ty lidi pozoruju, tak si říkám, však sakra... oni se všichni přetvařují. Smějí se vtipům, který jim ve skutečnosti nepřipadají vtipný. Honí si své ego, vytvářejí konflikty, většinou se chtějí poprat. Spolužačka mě přesvědčovala o tom, že o tomhle je pravý život. Že to duchovno o který se zajímám je blbost, že si nenajdu holku atd... Říkal jsem, že mám radši si vyjít sám do přírody, projít se lesem, obejmout stromy, vzít sebou psi, že jsem raději sám, cítím se tak líp. Být sám se sebou, meditovat, to mě naplňuje víc, než KALBY, smile talking, chodit mezi lidi... Nemám rád, když je všude kolem mě spousta lidí, cítím se ohraničeně, cítím určitý strach, napětí.
Mám raději, když si povídám jen s jedním člověkem. Někde v tichosti, nejlépe v přírodě, jednoduše v poklidné atmosféře. Kde si můžeme pokecat o hlubších tématech. Hlavně mohu tomu člověku věnovat maximální pozornost, což na kalbě v hluku, v přesycenosti různých podnětů ho sotva slyším. I když jsem mezi lidmi, tak se cítím sám. Všude kolem mě jsou stovky lidí a já i tak cítím samotu, izolaci, odcizení, jakobych tam nepatřil. Jakoby všichni ty lidi, i když jsou u mě tak blízko, byly strašně daleko. Potřeboval bych podobný typ lidí jako já, abych se cítil dobře. Lidi jdoucí podobným směrem jako já. Mám rád kontakt s lidmi, ale jen s málo lidmi se cítím dobře, jen u málo lidí cítím určité propojení. A když se setkám s člověkem, který se zajímá o věci jako já, který podobně vnímá svět, v ten moment cítím obrovské splynutí. Vzájemné pochopení, veliký údiv. Hledám přátelé... kteří vidí krásu tam, kde ostatní nevidí nic.
Lidi, kteří vnímají svět jako velké mystérium, jako fantastickou záhadu, lidi, kteří se dokáží podívat na život z pohledu vesmíru.
Ahoj. Ondra./ zima 2015