Často se modlím - PANE, pokorně před tebou skláním svou pyšnou hlavu a prosím, nasyp mi do hlavy rozum, do srdce cit a do peněženky peníze. Dej pokoj mému znavenému tělu a klid mé nepokojné duši. Dej mi okamžiky štěstí, dej mi spokojenost samé se sebou a schopnost milovat a radovat se.
Pak se zklidním a zamyslím se, vždyť to všechno přece už mám ! Není toho mnoho, ale není toho zase tak málo. Zastydím se a uvědomím si, že stále o něco jenom žádám a zapomínám poděkovat za to, co mi bylo dáno ! Stává se vám to také ?
Stále jenom něco chceme ! Vidíme jenom to, co nemáme, ale to, co máme, vidět nechceme.
Nedovolte, aby vaše nitro zaplnila závist a pocit křivdy a zatrpklosti. Vymeťte ze své duše prach nespokojenosti a smetí lenosti a zbabělosti udělat svůj život lepším.
Štěstí je stav mysli. Pokora. Mějte ji v sobě a noste stále. Vpusťte ji dovnitř, jako ten jarní svěží vánek.
