Černá kočka
......Usmívám se a do náruče beru urousané ztracené černé koťátko, jeho žalostné mňoukání se v mé náruči mění ve spokojené vrnění a můj žal a smutek i beznaděj se pomalu vytrácí, jako ranní mlha nad střechami domů. Dávám si inzerát, říkám vykoupanému a voňavému koťátku a hladím jeho jemný kožíšek. Černá kočičko, přineslas mi štěstí, šeptám rozněžněle a s radostnými .......
Stopař
Bylo horké a suché léto. Slunce připomínalo rozžhavená kamna, nebe modře zářilo, večery byly voňavé a teplé. Já se vznášela štěstím. Vychutnávala jsem si plnými doušky poslední prázdniny. Mých krásných 18 let ladilo se stejně krásným maturitním vysvědčením a čerstvým řidičákem, který mě opravňoval k řízení autíčka po zbytek prázdnin. Jezdila jsem ráda a ochotně všude, kam rodina potřebovala, ale nejraději k babičce, pár kilometrů za město, do malé podhorské vesničky, malebné svým klidem a pohodou. U babičky jsem trávila všechny svoje prázdniny, nebo aspoň jejich podstatnou část. Cesta vedla asi 5 kilometrů lesem a mezi poli ztěžklých zlatých klasů, čekajících na žně. Ohnivě červené kalichy vlčích máků zdobily příkopy. Milovala jsem tu jízdu a vesele si pobrukovala známou melodii z autorádia. Chraplák Dalibora Jandy mě unášel do krásného snění….. První pusa v hrozném lijáku ….Dlouhé cesty z letních bijáků …… Kde jsi? Voňavý větřík přinášel otevřeným okýnkem sladkobolné vzpomínky první lásky i rozverné myšlenky.......