K povídkám

Čítavé, no trocha som sa strácala v závere. V záverečnom úseku o ceste vlakom si ma zneistila, či sa to stalo, alebo sa jej to len prisnilo a cesta pokračovala ďalej.

Tucci / Cesta vlakem

Dočteno. Začátek nemá příliš spád, je možná až příliš popisný, popisný jako (takové trochu chlubivé) vyprávění o sobě, "neformální životopis". Pak se to naštěstí rozebíhá a hlavně se ve mně líhne zvědavost, jak (a kam až) to seznamování dopadne. Ten chlap mi podle popisu připadá až moc sladký a je-li policajt ten pravý "úloovek", to taky netuším, ale vkus žen je různý... Konec ve mně vyvolává nejistotu, jak to vlatně dopadlo; jestli tvá protagonistka stále, i po skončení své samoty trpí potřebou někoho svádět, nebo zda se jí to všechno jen zdálo. Vzhledem k tomu, jak výrazná je nejednoznačnost toho závěru ale předpokládám, že vyvolání nejistoty ve čtenářovi byl záměr.

Lacrow/ Cesta vlakem

Ja to nechápu... :(
Ten průvodci zastavil vlak někde mimo stanici? Proč by to delal? Komu tím prospěl?
Jinak je to ale teda určitě lepší než to o te maturantce.(Šach mat)

Zdenda/ Cesta vlakem

Ještě mohla otěhotnět nebo dostat aids. Nebo oboje.

Zdenda/ Šach mat

Po první poněkud tuctové epizodě z tanečních je další pasáž, popisující tělesné změny (doměle k lepšímu) tvé protagonistky a "společenské" změny, k nimž ji ta změna vzhledu dovedla -- tahle další pasáž je příjemnou změnou. Dál je to pak zase o něco slabší. Snad je to způsobeno tvou snahou vměstnat do tohohle celkem krátkého textu co nejvíc událostí a životních zvratů. Při citaci dopisu není chvíli jasné, kdo je jeho pisatelem, pak se to ujasňuje...

První dvě "kapitoly" -- až před tu nehodu -- jsou dobré. Dál je to pak až příliš "kontrastní" těmi dějovými zvraty.

Lacrow/ Šach mat

No, zápletka laciného thrilleru, zabalená do vypravěčsky naivní povídky. Méně naivity a více syrovosti by tomu slušelo mnohem více. Vhodnější by bylo, rozepsat námět v detektivní román, vyprávěný z třetí osoby.

Hany/ Předtucha

Prolog navozuje dojem bezvýchodnosti. Vzpomínky na dětství to trochu oživují a poslední řádky prvního odstavce dodávají spád, napětí, náboj, který pak na vlně mírné mysterioznosti vydrží až do (očekávaného) smutného konce.

Lakrov/ Předtucha

Ze začátku nic moc, ale nakonec mě to překvapilo a dojalo! :) Super ! :)

Permoníček/ Předtucha

Příliš mnoho slov :-)

Skoro mě odradil už začátek. Nacpat do textu několik příšerných klišé, po chvíli se jim jakože vysmát, že to byla schválnost - a vzápětí pokračovat s použitím spousty dalších klišé... nějak nevím, cos tím vlastně chtěla docílit. U mě brzy nastoupila nuda. Jinak, život sice píše zajímavé příběhy, ale záleží hodně na člověku, který je chce "převyprávět"... a tohle vyprávění se mi čte obtížně. Je to zdlouhavé, nemá to spád. Doporučuju zbavit se přesvědčení, že cokoli se rozhodneš sdělit, tím bude čtenář uchvácen. Trochu mu to usnadni, nezahlcuj příběh nepodstatnými detaily. Někde mám pocit, že se v nich přímo vyžíváš. Určitou "přeplněností" trpí i samotná větná stavba (není třeba každé slovo několikanásobně rozvíjet - ono se to potom hůř čte, ztrácí se to podstatné, co chceš sdělit).

Janina6 /redaktor prózy/Písmák/ Stopař

První odstavec skutečně připomíná zmíněné důchodcovské vzpomínání. Když si však odečtu 2015-35 a dojdu k výsledku 1980, nemohu s obsahem odstavce zmiňujícím cosi jako "staré dobré časy" přiliš (ba spíš vůbec) souhlasit :-) Ale třeba je právě to námětem povídky.

...palce u noh... ## NOHOU by znělo lépe.

Až na pár slovních obratů se to četlo dobře. Má to spád a přitom to působí tak přirozeně. I ten otevřený je dobrý, lepší než happy-end doznívající do současnosti.

Tip. / Lackrow/Písmák /Stopař

Jo a ještě povídka "Stopař" má nádech pro mě jakéhosi záhadného kouzla, tak trochu známého a vlastně neznámého. Hezké
Vinterová/ Stopař/21.11.205

Pěkná pohádka, možná spíš bajka. Protože se mi příběh líbí, dovolím si pár poznámek k tomu, co mě při čtení „uhodilo do očí“. Motýl si poranil křídlo a nemohl létat, proto MUSEL zůstat. Byl v podstatě uvězněn. Takže věta „Vděčný, že může zůstat, zůstal“, je vlastně nepravda. Myslím, že kdyby nebylo toho zranění a růžička motýla prostě omámila, takže by přestal létat dobrovolně a létání kvůli ní postupně „zapomněl“, byl by závěr působivější. (A "poučení" taky.) Pokud tam to zranění chceš mít, pak bych ale netvrdila, že měl radost, že „může“ zůstat. Aspoň ne okamžitě. V takovém případě bych spíš položila důraz na to, jak ho růžička utěšuje a změní jeho pohled na situaci (je uvězněn, ale vlastně by měl být náramně vděčný a šťastný, protože přízni téhle růžičky se přece nějaká volnost nevyrovná!)

A ještě k závěru – „nastal večer a květ začal uvadat“, to mi tam trochu nesedí. V poledne se rozvila a večer už vadla? Nekvetla přece jen jediný den. Samozřejmě uvadala časem, když, jak píšeš, zestárla. Však taky hned v následující větě máš, že „jednoho rána“ zíral motýlek na zvadlou růži – takže šlo o delší období.

Janina6/redaktor prózy/Písmák/Motýl ( O růžičce)

Po dočtení začínám tušit, že smyslem téhle krátké povídky bylo upozornění na pomíjivost, ale z počátku mi připadalo, že se jedná spíše o bajku a že onen přelétavý motýl má znázorňovat určitou lidskou povahu. To, že nakonec uschne jak on, tak jeho vyvolená je pro mě tudíž nečekaný dějový zvrat. V poslední větě možná chybí sloveso.

Lakrow/Písmák/Motýl

bez komentu.....četla jsem */*** blacksabath/ Dopis na rozloučenou

Fajn vyprávění kultivovanou češtinou. Přítomný čas je zvláštní. Vyprávění plyne pomalu ale plynule bez zádrhelů. Nevím, jestli je vhodné hned v úvodu dát najevo, že to špatně skončí. Je to chudší o malé překvapení... Ale líbilo se mi to. Umíš hezky vyprávět, zkus vymyslet nějaký neobvyklý, zajímavý příběh s pointou. /K3/ Dopis na rozloučenou

Je tam príliš veľa fráz, ktoré ma od čítania odrádzali..... vadí mi aj ten krátky životopis v úvode...o postave sa môžeme dozvedieťaj postupne. /Skarabea/ Dopis na rozloučenou

Námět téhle "skorobajky" je dobrý, zřetelně patrný, leč provedení zdá se mi být příliš přímočaré. Ta "substituce" postav telefonními aparáty je na můj vkus až příliš průhledná. Mobilek/ Lakrov

To je horor a ne pohádka /Mobilek/Ladislav Zeman

Maca Palatková /realita/Mobilek

Závěrečné ponaučení (...promarnila nerozumná žába své nejkrásnější roky...) plynoucí z téhle spíš bajky než pohádky je možná až příliš popisné ("polopatické"); možná by stačilo to, co stojí v prologu. Jinak je to ale celkem roztomilé čtení, nejen pro dorůstající žabky. Žabka/ Lakrov /Tip

3.05.2017 18:33:06 /Pavel Will / Písmák

Další kvalitní příběh, nezbývá než přidat tip a autorku do oblíbených. / Cesta vlakem

Přítelkyně z internetu

Petra Vávrová 9.2.2016, 17:46/ Poeta.cz/

Nemám co dodat, je to krásná povídka, bohužel se smutným koncem.

Úplně se mi vybavily vzpomínky, bohužel negativní, které s Facebookem mám. Ještěže už mám účet zrušený. Vzalo mě to za srdce, díky.

život píše příběhy... někdy jen končí jinak než bychom rádi... krásně napsáno...

09.02.2016 19:54:58 | zelená víla / Liter.cz

Moc pěkně napsaný smutný příběh.

10.02.2016 07:27:56 | MARKO/Liter.cz

Líbí se mi začátek -- ty asi tři odstavce, popisující boj s internetovou závislostí. Další pasáž, ta fialová, mi obšem přijde trochu "sladkonudná" a jakýsi smysl tomu dává až závěr (od zmínky o strohém oznámení) a (nepůvodní) "Leť! Křídla roztáhneš cestou".12.02.2016 15:48:05 / Písmák/ Lakrov

Smutné :( ale hezky napsané, začátek moc krásně vykreslený... sice jsem čekala popravdě trochu nějakou tu "osvětu" o vztazích přes internet, ale vlastně to v tom taky trochu je schované... Snad se nejedná o vlastní zkušenost.

17.02.2016 20:16:27 / Aire/Liter.cz

10.05.2019 10:12:29/ Písmák

Štírka

Příběh mě zaujal. Má vnitřní náboj. Dost se divím, že tady každý z kritiků doslova pitvá a snaží se najít cokoliv podle něj nevhodného. Říkám podle něj. Copak někdo má patent na psaní povídek ? Jen se stále dokola blábolí cosi o používání klišé a floskulí a kdesi cosi... Myslím si, že výrazové prostředky prezentují a pro čtenáře dotvářejí člověka, který píše. Není třeba ho předělávat. Leccos změní čas s on sám. To je jeho výsostné právo. Tady není ve škole a tyhle kritiky si nevybral jako své učitele. Nelíbí se mi, jak se projevuje snaha někoho mírně řečeno utlouct čepicí.

Stopy v písku

31.08.2016 21:32:58/ Zordon

No, myslím, že když píšeš takový lyrický text, stojí zato vyhnout se floskulím. Když napíšeš, že se rozednívá, je vcelku logické že "hvězdy blednou". Takže to buď můžeš vynechat (pokud budeš psát text založený na napínavém ději, tak to je víc než vhodné), ale pokud si s tím chceš pohrát, tak se hvězdy mohou třeba stydlivě schovávat před zraky prvních slunečních paprsků.

08.09.2016 13:21:32/ Lakrov

Dočteno, po slohové stránce je to dobré, čitelné, prostupné, konec zamrazil. Obsahově trochu sladkobolné a nikterak objevné. A doufám, že je to vymyšlené.

k povídce Dopis na rozloučenou

Hesiona 11.3.2017, 10:48/ Poeto

Precizní prozaické dílo, čistý jazyk, čtivost. Příliš mnoho emocí, patosu (má lásko, můj anděli). Chápu, že pokud vychází z osobního prožitku, člověk má potřebu je tam projevit. Ale mne jako nezaujatému čtenáři připadá text na konci příliš emotivní.

RadkaEm 10.3.2017, 19:47/ Poeto

„Rychle a bezpečně se mnou vždy a kamkoliv“. - od tohoto okamžiku mě napadlo, že se to asi bude ubírat směrem, kterým se to skutečně ubíralo. Kdyby mě závěr překvapil, určitě bych to ocenila. Nicméně, prozaický text ve tvém podání není zlý, ač to tedy nebyl můj šálek čaje.

K tvému dílu Dopis na rozloučenou byl přidán následující komentář od autora Jenny:

Čtenáře nemůže napadnout něco, co tam není ani stínem naznačeno. Celej problém téhle povídky je, že není psaná pro soutěž s názvem Dopis, vzala si její výseč, tu poslední tuším a předložila si ji, ale jak ti psal Waldo, je tam několik zásadních nedostatků, včetně již zmíněné časové osy, kterou teda nemáš nijak zvlášť propracovanou ani v původním textu.
Ty tak, jak si vystavěla tu povídku, která se věnuje především jí, jakože té ženské postavě, tak na chlapíka moc prostoru nezbylo, konkrétně tady na něj zbyla pozice ňoumy, navíc divného, kterej poslal tak nějak dopředu dopis na rozloučenou a ta tvoje vylepšená verze nenapovídá nic k tomu zásadnímu - PROČ? ho poslal, protože to, že je obálka ofrankovaná jakousi nemocnicí, byť krajskou, znamená jen to, že ho posílal z ní, nebo z jejího arálu, ale mohl tam přece úplně klidně být na očkování proti tetanu, stejně tak jako hospitalizován na psychiatrii, čemuž by odpovídal jeho dopis na rozloučenou poslaný jaksi dopředu.

Já bych to musela uchopit zcela jinak, protože mi nesedí sobeckost hrdinky, a vůbec nejde o ty růže v závěru, ano, lidi v šoku dělají různé věci a někteří prostě potřebují nějakou činnost, která by jim pomohla se se šokovou situací vyrovnat.

Jistě. Naplivat se dá na cokoliv. :)

K tvému dílu Dopis na rozloučenou byl přidán následující komentář od autora Waldo/Poeta/13.3.2017

Slíbil jsem dopsat komentář. Tvou práci jsem si dnes přečetl ještě jednou a výsledný dojem zůstal stejný jako včera. Nejdříve ze všeho mě do očí uhodil obrázek, který dle mého názoru znehodnocuje samotné psaní. Jako čtenář jsem na něj koukl a už to ve mě vyvolalo dojem, že budu číst něco melodramatického, love story asi se špatným koncem, neboť ta růže na fotce se netváří nijak nadšeně.

No a začal jsem číst. Vyprávění je vystavěno tak, že v podstatě každej trouba musí po prvním odstavci přijít na to, že se schyluje k obrovskému osudovému dramatu. Nejdříve pocit odkopnutí a smůly s muži, hned potom se její životní láska vzpamatuje a bere zpět nějakej rozlučkovej dopis a nakonec se přižene plískanice sněhu, deště a čert ví čeho a s ní nehoda. Nejhorší pro mě na tom bylo, že jsem necítil napětí, smutek, dojetí, že by mně projel mráz po zádech, prostě nic, jen nudu. Musím se přiznat k hrozné věci, u pasáže kdy ta žena padá na kolena a sbírá žluté růže jsem se skoro pochechtával, jak mně to přišlo operetové, přehnané, nereálné, přeslazené. Myslím, že by tam sebou švihla, nebo se zhroutila, nebo ječela a chtěla toho chlapa vidět. Sbírat růže bylo silný kafe.

Potom jsem se ježil u toho oslovování můj anděli, ale nejhorší bylo, že z toho psaní nic nešlo, jen takové použité scénky a dialogy z telenovel. Za obsah bych dal nulu, max jedna a za to, že je to celkem slušně napsáno jsem zvolil trojku. To je vše :)

( Kdybych neznal tebou vysvětlenou pointu, ani tady bych se neorientoval. V tom psaní prostě necítím silný příběh. Říkáš, že je to skutečné, že to bylo hodně dramatické, silné atd. Já ti to věřím,ale z psaní to necítím. Nejhorší je, když autor musí vysvětlovat jak to vlastně myslel. Protože buď to tam je a čtenář pozná, nebo ne a to je blbě :(.Jo a asi místo \"chrmlání\" bych napsal pokašlávání, nebo něco podobného, chrmlání není pro mé uši zrovna moc pěkné slovo. Taky jsem se ztrácel v časové ose, dva dny se ptala sousedů, sháněla rodinu, to po těch několika měsících, co její přítel zmizel? Nechápu, že začala volat do práce po několika měsících. Zdá se mi, že je to dost zmatené celé. ) Víc k tomu asi nemám :)

K povídkám

Kontakt