Jiří Turner
Truchlivá balada o krizi středního věku, vrtkavosti múz a výpočetní technice, nebo veselá a trochu ironická říkanka o tom, že nic se nemá brát vážně, zvláště pak ne autor níže uvedeného
Chtěl jsem psát o rose
když náhle stalo se
Pavel David
Hledím na modré nebe nad hlavou …
… neříkám, že mi stačí …
… hledět na křídla ptačí …
… na jejich křivku letu houpavou …
… zlobí mě fyzikální zákony …
… které mě k zemi tlačí …
… a já bych letěl radši …
… k hřebenům střech vzdálených na hony …
Usednout nad Tvou hlavou na střechu …
… a na Tebe se dívat …
… štěbetavě Ti zpívat …
… Tvým malým ouškům, pro Tvou potěchu …
… za týdnů pár trampoty pominou …
… začne se rozednívat …
… nebudu odpočívat …
… za Tebou pěšky půjdu pěšinou …
/facebook/ 4.5.2022
Studňa
Na svet prichádzame s plačom.
Odchádzame ticho, ako voda z dlaní.
Svet sa smeje, nevie na čom.
Vlasy sĺz sa zapálili na svitaní.
Vietor ťahá po asfalte ťažké nohy.
Zabudol už, kde bol, kam sa vracia.
Chcem si spievať, nemám na to vlohy.
A tak mlčí moja oblá duša, vtáčia.
A zas ten strach, čo ma budí zo sna.
Vény ako struny rozkmitali kožu.
Pod ňou tkajú magmatické krosná.
Purpurový rubáš, stigmu božiu.
Do duše mi vložil ktosi skalpel.
Viem že ním sa v ľuďoch kopú studne.
Po kvapkách som ale jasne zazrel,
ten kolobeh od sĺz k dlaniam.
Nezabudnem!
"Klidně spi, anděli. Svět Ti stejně zlomí křídla."
/David Havlíček