Ahoj,
tak která je ta super povídka? Snad ne nepovedená výpověď ženy co čmajzla dítě z vraku, měla bludy a potkala dědka? To je jako článek do časáku ŽENA původně zaslaného do BRAVA, tak či tak by potřebovala úpravu editora.
Ty se nepoučíš. Když chceš vyprávět příběh, tak ne takovým způsobem a ve zkratce... postrádá jiskru, ztrácí se v logice i otázkách jurisdikce a po psychologické stránce postav je to vlastně labilní a neuvěřitelný. Rozchází se to také v žánru a z vyprávění se vlastně stává článek, který vyhlíží jako definování bláznivé mladé ženy o které vlastně nic nevíme, ačkoli by měla být hrdinkou krátké povídky.... A přitom to začínalo jako zajímavý thriller s prvky horroru... Námět by více slušel krátkému románu o vyšinuté dívce, která se snaží ukojit touhu po dítěti. Trpí bludy, ale přitom je inteligentní a výborná lhářka a herečka a tak při nehodě se zmocní té dívky a zničí život tomu nebožákovi na lůžku a soudně se zbaví i rodiny, která by pochopitelně měla o dítě zájem ! Najde si dědka, který jí zajistí i bohatství, o kterém stejně tak toužila, (jako po dítěti, které jí neměl kdo udělat, protože jí po potratu jeblo). A román by končil jako nadějné zamilování mladé ženy a starého muže počínající nastíněným bojem proti jeho rodině a zájmem o dědictví. Sorry tak to je.... jestli chceš tu povídku rozebrat, můžu ti říct, co přesně je v ní špatné, ale opravdu i přes malé nelogičnosti byl začátek velmi slibný
No, ale velice se mi líbila ta povídka o umírající mámě. Ta měla všechno co má dobrá povídka mít. Pěkné dojemné a na nic si nehrající vyprávění. I to je důkaz, že by jsi měla více psát o věcech, který vycházejí z tvých prožitků než špatné povídky o věcech kterým nerozumíš. Za takovými příběhy už musí stát notná příprava a nějaký nastudovaný materiál. Když se z vyprávění stává příběh, vždy se od něj očekává víc, než strohé vyprávění, které je ještě více k neuvěření svou krátkostí vhledem k rozsahu děje. Tak se nenech odradit a více rozvíjej postavy. Musíš jim dát osobnosti, ne jen dodatky, jak jsou vlastně skvělý, že dávají na charitu a jaký super obor vystudovali, že se jim to hodí zrovna v příběhu...
Piš a více promýšlej, hrdinům ustřihni křidélka ať chodí po zemi.
Hany
Úvodní odstavec, obsahující oposlouchaná slovní spojení ...nevydařený vztah... a ...krutý ortel lékařů... mě málem odradil. Dál mi to pak připadá napsané tak nevyrovnaně; asi do půlky je text veden v násilně drženém přítomném čase, což je pro mě sice nepříjemné čtení, ale uznávám, že to umocňuje napětí a dodává to celému příběhu nádech jakési zastřenosti, tajemna. Druhá polovina, v níž se mluvnické časy střídají běžným způsobem, na mě působí dost popisným, místy snad až nudným dojmem. Připadá mi, jako bys napsáním té první poloviny už vybyl(a) své literární ambice (nebo trpělivost) a dál už se jen snažíš dovést ten příběh, (mimochodem celkem zajímavý) ke konci. Dočítám trochu zrychleně, ale přesto mi neunikla nepřesnost v téhle větě: ...sbírala jsem houby, kterých v lese kolem rostly, jako naseté.
Lacrow