Co nám otravuje život

Jed v naší hlavě.  Většina našich problémů. Jsou jedem otravujícím náš život. Je to však jed, který je ukryt pouze v našem vědomí. Zamyslete se nad tím, je-li každý váš problém skutečně tak závažný.

Jedna mladá dívka se vdala a začala žít v manželově domě. Každý den teď musela poslouchat výtky své tchýně. Po nějakém čase už to prostě nedokázala snášet. Rozhodla se tchýně zbavit. Navštívila obchodníka s bylinami, známého svého otce.  Řekla mu: "Už prostě nedokážu dál žít se svou tchýní. Den za dnem mě přivádí k šílenství. Nemohl byste mi pomoci? Dobře vám zaplatím."

– Co bych pro tebe mohl udělat? Zeptal se bylinkář.
– Prodejte mi jed. Otrávím ji a trápení bude konec, odpověděla mladá žena.

Obchodník s bylinami dlouho přemýšlel. Nakonec řekl:
"Dobře, pomůžu ti. Ale musíš vědět dvě věci. Za prvé, nemůžeš svou tchýni sprovodit ze světa najednou, protože pak by si lidé snadno domysleli, co se stalo. Dám ti takové byliny, které ji budou otravovat postupně, nikoho ani nenapadne, že by to byla otrava. Za druhé, abys od sebe opravdu odvrátila jakékoli podezření, budeš muset zkrotit svůj hněv, naučit se dávat jí najevo úctu a lásku, poslouchat ji a být trpělivá. Tak tě určitě nikdo nebude podezírat, až tchýně zemře."

Mladá žena souhlasila se vším, vzala si byliny a každý den je začala přidávat tchýni do jídla. Krom toho se také snažila ovládat se, naslouchat tomu, co jí tchýně říká a dávat najevo úctu. Když si tchýně všimla, jak se změnil vztah mladé snachy k ní, zamilovala si ji z celého srdce. Všem vyprávěla, že její snacha je ta nejlepší, o takové si ostatní mohou jen nechat zdát. Během půlroku se ty dvě tak sblížily, jako by to byla matka s vlastní dcerou. Jednoho krásného dne pak přišla mladá žena za bylinářem a zapřísahala ho:

– Prosím, zachraňte mou tchýni, dejte mi něco proti tomu jedu, co jsem jí dávala! Nechci ji zabít, nechci, aby zemřela. Je to ta nejlepší tchýně, mám ji ráda. Bylinář se usmál a odpověděl:

– Uklidni se, nedal jsem ti žádný jed. To, co jsem ti dal, bylo obyčejné koření.

Jed byl jenom ve tvojí hlavě a zbavila ses ho sama.

/https://www.pronaladu.cz/jed-ktery-nam-otravuje-zivot/

No, nevím, tento článek mě nijak zvlášť nenadchl. Spíše popudil. Myslím si, že jako příklad si autor mohl vybrat jiný problém. Celý příběh mě svou sladkou sluníčkovou neupřímností nadzvedl ze židle. Nepůsobí na mě autenticky. Myslím si, že je smyšlený.

Každý člověk je jiný a nic se neděje bez příčiny. Tchýně se chovala tak zle ke své snaše proč? Jaký k tomu měla důvod? Přece ta snacha si nešla postěžovat jenom tak, pro nic a za nic. Kdo tedy měl ten jed v sobě ?! Tchýně!!!!

Nešťastná mladá žena tu starou čarodějnici vyléčila a tím pádem tedy vlastně i sebe. Ale za jakou cenu?! Stálo to její úsilí opravdu za to? Za promarněný kus života? Jsou případy a těch je většina, než těch sladkobolných se šťastně růžovým koncem, že jedinec promarní své nejkrásnější roky života marným úsilím. Ano, marným. Protože, co z toho, když si po uplynulých letech, které mohl prožít zcela jinak a šťastně, plnohodnotně a dle svých představ, žít vlastní život, řekne - ano, stálo to za to, zvítězil jsem. Cosi jsem dokázal. Sobě a tomu druhému. Neustále se snažit někomu něco dokazovat a dokazovat to i sám sobě, jaký jsem frajer, jak jsem dobrá a statečná žena, snad přímo Matka Tereza, to si myslím, že je nebetyčná hloupost! Proč bychom měli lézt někomu do zadku, proč někoho předělávat? Proč někoho přesvědčovat, jací ve skutečnosti jsme? Není lepší a jednodušší, zachovat si svou vlastní hrdost a nechat toho druhého, aby on si na ten problém přišel sám?!

Já sama jsem si prošla tímto problémem. Nikdo mi nevrátí zpět promarněná léta trpkosti, bolesti, křivdy! Teprve, až jsem našla sama sebe, poznala svou pravou hodnotu, našla odvahu odejít a odešla jsem, teprve potom ve mě moje tchýně spatřila člověka. Ale nejdříve jsem ho já musela v sobě spatřit, jako první!

Ano, souhlasím s tím tvrzením, že jed v sobě nosíme každý. Každý má v sobě aspoň kapku toho hořkého a zlého jedu. Aby se ta kapka nerozlila v obrovskou kaluž, denně s tou kapkou bojujeme, ředíme a přislazujeme ji. Ovšem, dávejte si pozor, abyste ji            nepřesladili!