Co chci, to si píšu, co chcete vy, to si přečtěte :)
Zpovědníček
Tak mě napadlo, když jsem si pročítala některé blogy, že vlastně o sobě nic nepíšu a možná je to i škoda. :)
Dnes je to přímo módní záležitost mít svůj blog a kdo píše, je "in". Blogů na netu jsou miliony a tak si občas říkám - kdo to všechno čte?! Vesměs jsou všechny stejné, nudné, špatně čitelné a stránky nezajímavé (nečučavé). Lidé píšou o všem možném a stále dokola.
Dívky mají své blogy o módě a kosmetice, o svých láskách a denních starostech. Náctileté si tím nahrazují "deníčky", jaké znají a pamatují si ženy zralého věku ze svého mládí. Prostě, my ženy máme silnější pořebu něco psát.
Žena – zázrak boží. Zejména, má-li ďábla v těle. /Allais Alphonse
Muži mají mnohdy blogy smysluplnější. Jsou o něčem. Poutavé a zajímavé. O určitém koníčku, věci, problému. Např. o focení, rybaření, cestování.....
O čem vlastně tento můj blog je? A kdo to čte? A bude to někdo někdy vůbec číst? Jaký to všechno má smysl? Tyto myšlenky mě přepadají často. Připadám si, jako na pustém ostrově. Jako bych házela do moře vzkazy v lahvích. Nebo stála nad propastí, házela dolů kamínky a marně čekala na ozvěnu.
Je mnoho druhů kávy a mnoho různých šálků. A tak, prostě - vařím z vody. Sbírám roztržitě zrníčka vzpomínek a zážitků a něco z nich umelu. Nemám žádné zkušenosti, jsem amatér a laik a toto je můj první blog. Mé vymazlené dítě. :) Budu si prostě psát, co mě napadne.
V zimě se snažím utužovat své psychické zdraví pobytem na čerstvém vzduchu. Tím také udržuju i své fyzično v nějaké formě, otužuju se a netloustnu. Nehubnu, ani netloustnu. Aspoň tak. :) Bohužel, letošní zima byla dost skoupá na sníh, takže jsem se válela doma a tloustla. Nepomohlo mi ani běhání s dětmi po hřišti a vycházky, cvičení na trenažéru, šlapání na kole. Prostě, běžky mi hodně chyběly! Byly zimy kdysi, kdy jsem naběhala i 350 km. Nevím, jestli je to hodně, nebo málo, ale letos to bylo s bídou 50 km. :(
Asi před týdnem (23.3.) jsem byla opět na běžkách. Jela jsem z Červenohorského Sedla na Švýcárnu, po modré. Nádherný den, super sníh, běžky jely samy :) Protože nejel autobus ve 16 hod ( jezdí pouze v neděli) jezdila jsem 3x kolečko až do tmy ze Sedla ke Skalní tabuli. Potom jsem jela v 18,30 hod. Bouda byla zavřená a sedět v hotelu by byla ztráta času. Myslím si, že to bylo letos naposledy. Přes Velikonoce hodně svítilo slunko a potom dost vytrvale pršelo. Takže, už se jenom smutně koukám na stále bílé kopečky, ale vím, že na těch posledních zmrzkách se jezdit nedá. /30.3.2016
Jaké jste měli Velikonoce?
Já pěkné a pohodové, i když máme v rodině smutek, vše proběhlo v klidu a jaro jsme přivítali dle daných možností.
Máte chuť na dobrotku? :)
- Zbyla vám vařená vejce od Velikonoc? Tady je recept na výbornou pomazánku:
- 1 ks lučina rodinné balení
- 1/3 salátové okurky
- 1 ks cibule
- 3 ks vejce vařená na tvrdo
- hrst slunečnicových semínek
- pepř
- sůl
- petrželka či pažitka
- Uvařená vejce oloupeme a nakrájíme na kostičky.
- Stejně nakrájíme cibulku a salátovou okurku.
- Slunečnicová semínka nasucho opražíme a necháme vystydnout.
- Všechny zmíněné ingredience dobře promícháme s lučinou a ochutíme solí a pepřem.
- Dozdobíme petrželkou nebo pažitkou.
Chodím hodně ven, do přírody a rovnám si myšlenky. V neděli byl u nás nádherný slunečný den, teploměr ukazoval 20°C a vítr byl příjemný, lehký. Stále bílé čepice hor krásně kontrastovaly se svěží zelení jarního obilí a probouzejících se luk. Ušla jsem asi 5 km a po dvou deci hutného červeného večer, jsem spala, jako mimino. :)
Začínám pracovat na zahrádce. Miluju vůni zeminy a čerstvé trávy. /4.4.2016
Sbírat kořeny bylin (mají teď největší sílu)
- Nesušit nadzemní části bylin (nechat na později)
- Nestříhat živý plot (nadzemní části jsou teď citlivé)
- Neřezat stromy a keře
- Nezaštipovat zeleninu a květiny
Co dělám, když zrovna nepíšu
Člověk není s ničím na světě spokojen, kromě svého rozumu. Čím méně ho má, tím je spokojenější.
/August von Kotzebue
Co si myslím a pak to napíšu
Lidé jsou učenlivé bytosti; učíme se rádi; potřebujeme se učit; jsme v tom dobří; nepotřebujeme, aby nám někdo ukazoval, jak to dělat, nebo nás k tomu nutil.
Co tyto procesy zabíjí, jsou lidé, kteří do toho zasahují, kteří to chtějí regulovat a kontrolovat.
/John Holt
RADY A NÁPADY
Až ti bude někdo vykládat o tvých možnostech a o tom, jaké jsou tvé hranice, usměj se a ignoruj ho.
Mluví o svých možnostech a hranicích. / neznámý autor