03.11.2014 00:21
Svět se hroutí, Zem se kloní a všechno svinstvo padá na jednu hromadu.
A k tomu všemu nádherně zpívají ptáci, jakoby se vysmívali mému žalu a Slunce? To graduje svým smíchem. Modrý blankyt nad hlavou mě dohání k šílenství. Kdyby aspoň pršet chtělo, aby déšť spláchl špínu a bolest z mé duše!
Trhám blankyt nad sebou a padám na tvrdou zem,
cucky v dlani svírám, vděčná za to, že jsem.
Co do očí mě pálí, to slzy štěstí snad,
tak šlapu touhle zemí......jen přežít další pád!
Tam nahoře se sejdem, až Hlas nás zavolá,
někdy jsme pánem Světa a někdy prostě - za vola.
