Podzim - čas zúčtování a zpytování duše - rozjímání
....tklivý podzime, čase lásek pozdního léta......necháváš trny, jako šípková růže, v srdcích......kdo za to může....ptám se zlatavého listí a pouštím po vodě....touha, ta hříchy plodit může....platíme daň z hříchu sobě, ty mě a já tobě
Milování
.....posílám pozdrav a vůni sebe... zlehounka dotýkat se nebe.... cítit tebe v sobě...... to už je příliš, šeptá rozum, tam někde vzadu a tělo křičí ještě..... teď mlč, potom mi dáš radu......hvězdy tančí, jako opilé..... znaveně padají do trávy......na víčka snášejí se kapky rosy...šťastný ten kdo láskou pláče ......i ten kdo prosí....světýlko naděje zažehá svítání......tělo se nebrání......
Léto, zdá se,
proběhlo kolem a mává..... o teplých nocích se mi zdává......chci slunce a teplo, ne vichřice dunění....leč prosby mé k nebi, nic nezmění.....tak vrať se léto zpátky, tvůj pobyt zde, byl hodně krátký.....svetry a čepice ať nechám doma, když na vandr batůžek na záda házím......a své boty sázím, bude - li pršet, či nebude?
"ledoví mužíčci" dejte nám sbohem.....snad léto potkám už za prvním rohem
Je krásné být motýlkem
s květů slíbávat pel
však, co jsi nesel
nesklízej
pro lásku lkej
láska
často trny mívá
stejně
jako z květů růže
láká a voní
ranit může
něžná křídla motýlí
zastav se na chvíli....
Štěstí
….štěstíčko zatoulané, kdy usedneš i na mně....volám tě marně a čekám......
směješ se mým touhám a poletuješ si jinde, já v pokoře před tebou smekám...když vcházíš náhle do mých dveří......jenom blázen v tebe věří.... a přesto jsi, lehounké, jako vánek
Lehkost bytí
…...je snadné býti volem, platit účty za svou vlastní blbost.....v kapse mačkat schovanou svou hrdost a bazírovat na chybách.....těžší je přijmout je a dál jít, kapsy cestou vyvětrat......zítra budeme další své chyby znát....a tak zvesela si dále životem kráčím a svůj klobouk odhazuji v dál......svým snům sotva stačím......je někdo, kdo by o něj stál ?
Osud
…….po listu list k zemi padá a tiše šumí les….co kdysi bylo, dávno odnesla řeka, neštěkne po tobě pes, sláva dnů příštích na každého čeká….z nadějí a slibů nepostavíš most, tak vezmi do své tu dlaň, která čeká…..až půjdeš kolem, ve zlaceném hávu, či bos
Trocha hororu neuškodí
........mlhavým ránem vleču se domů, chci házet klobouk a není komu.... odešla láska, práskla dveřmi ....tma ve mě, jak smuteční páska....to bolí, věř mi.......pochmurný večer, lednice prázdná a ticho v domě...snad bych i brečel, nebýt už po mě...