01.01.2015 20:16
Vůně kávy volá mě z postele
zamžené ráno se mračí
prý každý lehne si
tak, jak si ustele
jeden si hoví v hedvábí
druhému tvrdá pryčna stačí
do cárů mlhy chumlá se
sluníčko
lenivě začíná den
stačí usmát se maličko
nemyslet na sebe jen
co můžeš dávat
dávej
dobro se prý vrací
nežehrej na osud
skýva tvrdého chleba
může zítra být tvou poslední
jak už to v životě bývá
kolo štěstí otočí se dříve
než se rozední
paprsek slunce
přes černý mrak
najde si cestu svoji
tak může se stát
že osud promění
v hedvábné lože
tvrdou pryčnu tvoji
kolo štěstí
se točí stále a nevíš
kdy zadrhne se
proto dávej
když z hedvábí
ráno vstáváš
co tvoje dlaň
snese
jako paprsek slunce
zahřej úsměvem
krásnější bude
den
nemysli na sebe
jen