ROZUM

Když Pán Bůh rozum dával,
opodál skromně stával
a čekal, čekal
řadu dní
na špetku z nůše
poslední.

Však jeho pán a Stvořitel
znaven prací zívl
"strašpytel a trpitel "!
Však neplač,
života bída ukáže ti,
že mnohdy vášně
rozumné plány zhatí .
K čemu ti rozum, člověče?
Když štěstí ti jak voda
mezi prsty proteče?

Když rozum z okna mával
projíždějícího rychlíku
on na peróně stával,
tak smutně a potichu.
Náhle  vzhůru  vzhlédl
a zašeptal "Pane",  
vzpomeň na mne",
jako já vzpomenu na tebe
když v očekávání hledím
tu na nebe.  

A Bůh se usmál
neplač člověče
tak jako nebe zjasnilo
se právě,
tak rozum probleskne ti
v hlavě.
A v pravý čas uzříš 
myšlenek svých jas.