Mýty a legendy
Dnes je pátek třináctého, říká se - prostě smolný den! Většina z nás si ze zatrnutím povzdechne - co mě zase špatného čeká?!
Jsme ovlivňováni předsudky, pověrami i legendami. Jsme pověrčiví a mimoděk se křižujeme, obcházíme kanály a vracíme se, když nám černá kočka přeběhne přes cestu. Věříme na duchy, převtělení, šťastná i nešťastná čísla......Napadlo mě, zamyslet se nad pátkem - padne - li na 13. den v měsíci.
Víte, kde je původ legendy? Na internetu jsem našla zajímavý článek, tak vám ho zde, milí čtenáři předkládám. :)
Víte, kde je původ legendy?
Důvodů, proč je zrovna tato kombinace dne a data považovaná za nešťastnou, je několik. Na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus a při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil. Ne že by Velký pátek připadl zrovna na třináctého, v té době ještě neplatil gregoriánský kalendář.
Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově mavet, které znamená smrt.
Za vším hledej templáře
Psal se pátek 13. října 1307, když začal nemilosrdný hon na templáře. Král Filip IV. Sličný nakázal jejich plošné pronásledování a zatýkání. Zatčené muže čekala velmi neradostná budoucnost zahrnující mučení a smrt, někdy i na hranici, a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den. Filipovo protitemplářské tažení nakonec vyústilo ve zrušení řádu, k němuž došlo 1312 bulou Vox in excelso. Řád by prohlášen za nepotřebný, čemuž dozajista pomohla nařčení z hereze. Jeho majetek se naopak ukázal naopak jako velice potřebný.
Řád, jehož původní pojmenování znělo „Chudí rytíři Kristovi a Šalamounova chrámu“, měli chránit poutníky do Svaté země před muslimskými nájezdníky. Jméno bylo odvozeno od původního sídla v mešitě Kubbat as-Sachrá (Skalní chrám) v Jeruzalémě, stojící v místě, kde stával dříve Šalamounův chrám (templ). Řád založila skupina francouzských rytířů v čele s Hugem de Payns v roce 1118 a z chudých rytířů se časem stal silný, vlivný a zejména bohatý řád, který byl trnem v oku a osinou v zadnici pro Filipa IV. Sličného. Proto se rozhodl k jeho likvidaci. Nemůže být přece někdo mocnější než král.
Katovské peníze
Ve středověku býval pátek popravčím dnem. Stačí si přimyslet 13 schůdků na popraviště (což je opravdu jen mýtus – nikdo nestavěl šibenici tak, aby se na ni dostalo právě po 13 schodech). Leckde se lze dočíst, že ve Velké Británii se popravčímu platilo 13 pencí za provedenou exekuci, nicméně plat to nebyl fixní a lišil se podle způsobu popravy, města i doby. Města, která měla svého kata, je platila různě. Většinou dostával týdenní plat a poté za každý vykonaný úkon (popravu, výslech, mučení atd.) další částku, která byla stanovena podle náročnosti. Podívejme se k nám. Jindřichův Hradec r. 1506: stínání – 6 kop českých grošů, Hradec Králové r. 1510 – týdenní plat ve výši 8 českých grošů a minimálně za každou popravu dostal kat 30 českých grošů.
Pátek třináctého je i název filmové hororové série. Většina lidí ale vnímá tento den spíše jako kterýkoli jiný, navíc jde o pátek, který je, jak většina z nás ví, malou sobotou. Podle starých Germánů a Římanů byl pátek šťastným dnem, který byl zasvěcený bohyni lásky – Freye. Kdo ví, třeba právě tady má původ mírně přisprostlá rýmovačka o pátku a jisté potřebě.
Text: Topi Pigula/ internet
Zvyky a obyčeje na podzim
Listopad byl považován za magický měsíc. Díky sychravému pochmurnému počasí ideální pro setkávání s mrtvými a všelijaké kouzlení a věštění. Po vzoru předků tedy můžeme zajít na hřbitov, nebo uspořádat rituální oslavu za zemřelé, upéct svatomartinský rohlík a na svatého Ondřeje si vyvěštit budoucnost.
Hned začátkem mlžného a chladného měsíce listopadu se od pradávna slavily dny zemřelých. Dušičky pravděpodobně vycházejí z keltského svátku Samhainu (čti po irsku saueň), což v překladu znamená konec léta. Jeho oslavy jsou doloženy kolem 1. století našeho letopočtu. Samhain je tzv. čtvrtící den, tedy den v půli mezi rovnodenností (20. – 24. září) a slunovratem (20. – 22. prosince). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (keltský svátek Imbolc), dále filipojakubská noc (keltský Beltain) a žně 1. srpna (keltský Lughnasad).
Samhain symbolizoval přechod do temné části roku a smrt vegetace. Bylo nutné dokončit sklizeň a uskladnit všechny plody, protože potom už vše náleželo bohyni Cailleach. Porážela se také slabá a přebytečná zvířata, pro která by nebyl dostatek krmení, jejich maso se uskladnilo, nebo se uspořádaly hody.
O Keltech se mnoho neví, ale je možné, že zvířata byla usmrcována rituálně, aby jejich smrt zároveň evokovala smrt slunečního boha. O Samhainu prý také získávaly moc nejrůznější nadpřirozené bytosti keltské mytologie, jako byli skřítci, víly a sídhové (duchové mohyl) a zjevovali se lidem. Vraceli se také zemřelí předkové, a proto se večer u domů zapalovaly ohně, nebo rozsvěcovaly svíčky, aby duchové snáze nalezli cestu ke svému domu a mohli se případně ohřát. Od té doby se zapalují na hrobech svíčky o Dušičkách.
I když byl příchod předků vítán, lidé se báli, aby se u nich duchové neusídlili natrvalo. Proto po domě rozvěšovali cesmíny, nebo místnosti vykuřovali sporýšem. Po ukončení slavnosti zemřelých se pořádaly velké průvody s pochodněmi zpět k mohylám a hřbitovům, aby byli zemřelí vyprovozeni, ale zpátky domů se lidé vraceli potichu a potmě, aby je duchové nemohli sledovat.
Po nástupu křesťanství byly pohanské zvyklosti potlačeny, mrtvým se již nesměla obětovat zvířata a pokrmy, ale sloužily se za ně mše. Základní myšlenka uctění duší zemřelých a prolínání života a smrti tedy zůstala zachována. Dnes slavíme 1. listopadu svátek Všech svatých a 2. listopadu Památku zesnulých. Svátek Všech svatých vychází z historické události, kdy byl roku 609 římský chrám Pantheon, věnovaný původně olympským bohům, přesvěcen pro Pannu Marii a svaté mučedníky. Památka zesnulých je pak svátek pro obyčejné odešlé smrtelníky.
O svátku zemřelých se odpradávna peklo obětní pečivo. Na některých místech se peče dodnes. Toto pečivo, zvané „kosti“, sloužilo zprvu jako dar zemřelému a později také jako almužna pro žebráky. Žebráci chodili o Dušičkách od domu k domu a za slib, že se pomodlí za duši zemřelého oné rodiny, dostali toto obřadní pečivo.
Kosti se připravovaly na mnoho způsobů. Bývaly z těsta koblihového, buchtového, chlebového, ale nejčastěji z levnějšího rohlíkového. Nejběžnějšími tvary byly vřetenovitě zkřížené kosti, podlouhlé, uprostřed promáčknuté, žemličky, věnečky spletené ze dvou pramenů a mnoho dalších.
/zdroj internet/https://www.casopisroots.cz/lidove-zvyky-obyceje-na-mesic-listopad/