Nový rok je tu

18.01.2017 20:37

A máme ho tady! Přišel. Očekávaný a zvaný. Přesto nesměle zaklepal na dveře a potichounku vešel se skromně sklopenou hlavou a nenápadně se rozhlíží. Kdo? No přece Nový rok! :slight_smile: Zatím sedí tiše v koutku. Nechci ho rušit. Určitě mi přinesl malé dárky a čeká na vhodnou příležitost, kdy mi je nadělí. Každého z vás obdaruje. Vím to. Pošeptala jsem mu malou prosbičku a on jenom s úsměvem přikývl. Pro každého z vás má ve své mošničce na zádech špetku radosti, štěstí, zdraví, pokoje i lásky. Mapu k dobrým přátelům a kompas k teplému domovu. A možná i hrstku překvapení, možná i zklamání, bolesti a krůpěje slziček. Věřím, že to vyváží ranečkem smíchu.

Užijte si dárků dosyta.  Je vám přáno. :heart: :kissing_heart:

 

Na webu Polahoda mě zaujal tento článek

Cesta k vrcholu

Přijde doba, kdy si uvědomíš, že chodíš v kruhu. Stejné situace, stejná setkání, rozhovory o ničem, faleš, nucené úsměvy a stereotypní otázky typu: „Jak se máš? Jak jde život?“

A najednou pochopíš, že si celou tu dobu chodil kolem hory a teď si zralý na to, aby si vystoupil na její vrchol. Pokud se odvážíš k samotnému výstupu, začneš dělat první kroky. Dostaví se však pocit, že sebou neseš zátěž, která ti brání dosáhnout vrcholu.

Jestliže si uděláš přestávku a otevřeš svůj batoh, tak v něm uvidíš spoustu nepotřebného harampádí. Vysypeš ho a vidíš, že jsou to tvé Pochybnosti. Zahodíš je dolů a pokračuješ v cestě. Cítíš se o něco lehčí, ale s každým dalším krokem znovu pociťuješ tíhu.

Otevřeš tedy batoh a tam - Hněv, Zášť, Strach, Špatné návyky. Všechno zahodíš a pocítíš nádhernou lehkost. Jakmile však pokračuješ dál, uvědomíš si, že jsi sám, a že tam dole tomu tak nebylo. Tam byl hluk, zábava, přátelé a hodně lidí stejných jako ty. Ty však pochopíš, že všechna ta zábava je jen iluze, maska s falešným úsměvem, která zakrývá smutný obličej.

Rozhodl ses, že je konec, že není cesty zpět. Je jen cesta dopředu - k vrcholu. Pohlédneš tedy vzhůru a najednou vidíš nejen hranici samotného horizontu, ale i novou nádhernou krajinu, kterou si před tím nevnímal a nedokázal sis ani představit, že vůbec existuje.

A tak jdeš dál a zakrátko potkáš člověka, který je o něco výše, ale jde stejným směrem jako ty. Přivítá tě s úsměvem a nabídne pomocnou ruku. Ty však zjišťuješ, že mu ruku podat nemůžeš. Otevřeš tedy batoh, vyndáš z něho Pýchu a hodíš ji dolů. Ta se rozbije o skály a rozletí na tisíce kousků.

Najednou to jde, už mu ruku podat můžeš, už nejsi sám. Tento nový společník ti prozradí, co ještě můžeš z batohu vyhodit a jaké užitečné dovednosti, potřebné k cestě na vrchol, můžeš získat.

Konečně jsi přesvědčen o tom, že smyslem života není chození v kruhu a každodenní šedivá rutina, ale pohyb, rozvoj a znalosti.

Zasvěť svůj život lásce. Nepromarni ho na nesmyslné věci. Nemáš moc času a ani tolik energie. Tento nepatrný život s jeho malým zdrojem energie je prostě hloupé vyplýtvat na hněv, smutek, nenávist či žárlivost.

                 Zasvěť svůj život lásce /autor neznámý

https://polahoda.cz/cesta_k_vrcholu?fbclid=IwAR27stMVD4FzoRk1PrP-vD2HwmoPCyiHz3NKEGUkPUAclVVeAWyTx5-_ihM

6.1.2019

 

Ať je pro vás všechny tento devítkový rok krásný, plodný, bohatý, tvůrčí  a šťastný. Ať je pro vás rokem splněných přání! :*)

 

Povánoční deprese. Znáte to také? / 9.1.2018

Dozněly zvony a tóny varhan. Ještě si poslechnout poslední koledu a honem vyhodit odstrojený stromek k přeplněným popelnicím.

Sotva jsme dojedli vánoční cukroví a vzpamatovali se z vánočních dárků, nakupily se na nás povinnosti, práce, starosti všedních dnů, problémy běžného života. Kolotoč marasmu konzumní společnosti se opět roztáčí.

Pohádka skončila a tvrdá realita nás tlačí ke spěchu, stresu, shonu a pinožení se za penězi. U mnohých z nás je to boj o přežití, u jiných zase soupeření, kdo má víc.

Ještě nesmíme zapomenout, hodit pár drobných do kasičky koledníčkům na "Tři krále" a bezdomovcům dát, až se setmí, k popelnicím zbytky perníčků a vánočního cukroví.

Kde je to "krásno", co v nás bylo a co z něho zbylo?!

Trpká pachuť na jazyku a v duši pusto a prázdno. Po sněhu ani památky a u hypermarketů opět návaly vozíků. Začaly povánoční slevy, tak "hurááá" na to!

Lumír Vaněk

I tak se dá žít
jen si přivyknout
že nosit v sobě prázdno
je vlastně normální.

Co se mohlo dát se dalo
co se mohlo vzít se vzalo
motýli mají neklidný let…

Některá místa se prostě
budou muset obcházet

/facebook/leden 2019

Zamyšlení nad svobodou a demokracií 30 let po "revoluci" v ČR

Téma - bezdomovci - nezaměstnaní - cigáni

To by jim nejdříve někdo do tu práci musel dát!!!!

Pokud si tohle už konečně nenatlučou do svých tupých hlav všichni ti, kteří mají ten dar a kterým se dostalo té boží milosti, že jsou v tomto státě zaměstnaní, tak se nezmění vůbec nic!

Určitě se bezdomovcům líbí přežívat v bídě venku, že?! Dementní názory hloupých a sprostých sobců, kteří mají všechno a jenom stupidně opakují už 30 let tu naučenou frázi - "kdyby ti bezdomovci pracovali", mě vždy nadzvedne nad židli!

Běžte si to zkusit! Žebrat o práci! Nejhorší ponížení, jaké se člověku může stát!

Prosit, žebrat, vnucovat se a všude nad vámi štítivě krčí nos a nikdo vás nechce. Člověk to udělá párkrát a pak začne pít. Má důvod. Sakra pádný důvod! A zase další opovržení. Když chlastají zbohatlíci, to je v pořádku, když pije žebrák, je to špatně. To je logika hloupých lidí v této společnosti. Proč a k čemu jsou pracovní úřady a sociální úřady?! Plné líných a věčně nakvašených „ tlustoprdek“, které se hrabou v papírech?

Nebylo by lepší, aby byla povinnost pracovat? Zřídit pracovní tábory pro cigány, platit mzdy za práci, místo žebračenek pro bílé a desítky tisíc pro cigány a přistěhovalce, kteří nikdy nepracovali, na sociálních úřadech?!?!

A viděli jste někdy někdo bezdomovce cigána?!

Jsem pro rovnost všech a pro stejná práva a povinnosti pro všechny občany tohoro státu!

Zaměstnat všechny bez rozdílu, pro bezdomovce zřídit pracovní a ubytovací kolonie, dát lidem možnost žít, jako lidi! Proč to šlo za časů Bati a jiných před námi?!

Mým snem je právní stát, tvrdý režim, řád a pořádek!

K čemu je člověku svoboda, když nežije, jako člověk?!

A mým velkým přáním je dožít se toho, jak padne slavná EU, která neměla nikdy vzniknout! Proto se tak pomohlo té naší sametové!

Po rozpadu SSSR plánovaně nacpat ty malé státy a národy do dalšího chomoutu, mnohem horšího.

Věřím, že se letos zdárně dořeší otázka Brexitu a že se malé a hlavně dnes již zcela ekonomicky i hospodářsky závislé státy nedají zastrašit a budou si bránit ten zbyteček svobody, co jim ještě zbyl!


7.1.2019

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz