verše do soutěže literárních talentů "Vyšehradská vize"
Noční vánek z obtěžkaných polí
sliby milenců šeptá
vzduch voní láskou
kytice vlčích máků
hoří
jako dívčí klíny
zvědavý měsíc od lesa
vykresluje stíny
a padající hvězda
na hříchy se neptá
umlkly hlasy ptáků
tichá je řeka
touhy tulí se do klubíčka
les pokojně oddychuje
sen zavírá víčka
zahanbený měsíc
do mraků se
noří
Pozdní léto
Pampelišky odkvétají
zkoseno je obilí
horkem vzdychá země
líný vánek
s chmýříčkem si pohrává
zvednout ho nechce
slibům a nadějím věří se lehce
kam ptáci odlétají
budu se ptát
až vítr zvedne prach
posčítám body svých zisků i ztrát
Co zbylo
Chrpový věnec a stébla slámy
horké bylo léto
tak horké, jako tvoje dlaně
snad vzpomínky
zůstanou s námi
jako peříčka holubích křídel
byly naše plány
zbyl z nich jen popel
podzimní vítr ho roznesl
do zoraných polí
ať už to bylo cokoli
mohla to být i láska