Čtu knihy

06.03.2017 20:51

                              Je opět jaro.  Čas příslibu nového života. Čas radosti, pracovní a tvůrčí činnosti.

Jaro zlehounka klepe na vrátka a vesele zdraví prvními rozkvetlými krokusy, které se statečně derou posledními zbytky sněhu ven a mává na nás větvičkami s buclatými hlavičkami jívy. Pomalu schováváme  zimní bundy a teplé šály a větráme sklepy i komory. Těšíme se ze sluníčka.

Dříve, než se vrhnu do jarního úklidu, uklízím sama v sobě. Rovnám si myšlenky,  přemítám nad krásnými a zajímavými texty v knihách i na netu. Zaujalo mě pár myšlenek od mého oblíbeného autora. Věřím, milé čtenářky, že se budou líbit i vám, že vám budou dobrou inspirací pro život a dobrým rádcem. :*)

Jak začít život z čistého listu. Rady Paola Coelha.

Nechte minulost v minulosti. Nepokoušejte se držet nějaké situace nebo nějakého člověka. Budete-li příliš dlouho protahovat nějakou životní etapu, nedokážete najít štěstí a smysl v etapě nové.

Můžete si samozřejmě říci, že další krok neuděláte, dokud nepochopíte, proč to, co se dřív zdálo důležité a stálé, ztratilo smysl. Takový postoj k situaci však bude pouze vyčerpávat vás i vaše blízké.

Všechno pomíjí a minulost musíme nechat odplynout, ať je to jakkoli těžké.

Všechno v tomto viditelném světě je odrazem toho, co se děje v našem srdci. Pouze když se zbavíte pocitů, které vás tíží, uvolníte místo novým prožitkům.

Nechte minulost jít. Zbavte se jí. Nezapomínejte, že proti prohrám není nikdo pojištěn. Hlavní je, jít dál.

Nečekejte žádnou náhradu, nečekejte, že někdo ocení vaše snažení nebo vaše city. Přestaňte lpět na stále stejných myšlenkách, přestaňte myslet na to, co jste ztratili, jenom vám to otravuje život.

Není nic nebezpečnější, než popírání faktu, že vztah došel do svého konce, nebo čekat na vhodnou chvíli a rozhodnutí stále odkládat.

Abychom mohli začít z čistého listu, je třeba etapu, kterou jsme prošli, zanechat v minulosti. Ne snad z pýchy, nebo slabosti, ale čistě proto, že už se do vašeho života nehodí.

Řekněte si, že minulost se nedá vrátit. Ano, zní to banálně, přesto je velmi důležité to udělat.
Přestaňte žít minulostí a začněte žít přítomností.

 

Ráda přispívám svými verši do blogu poezie na facebooku   -   Poézia duše a ráda si tam i čtu - krásné verše, dojmy, postřehy, úvahy.
Někdy jenom víra nestačí :*) 

Ať už si lidé myslí cokoli, cokoli dělají nebo říkají, neberte si to osobně.
Názory druhých odpovídají tomu, čemu tito lidé věří. A proto ať si o vás myslí cokoli, ve skutečnosti se vás to netýká.

Vždy to vypovídá jenom o nich samotných. / z knihy "Čtyři dohody" od mexického spisovatele Dona Miguela Ruize

ZAMYŠLENÍ NAD DISKUZEMI NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

"Berete-li si věci osobně, stáváte se snadnou kořistí dravců. Nachytají vás na jednu malou poznámku a pak už vás napouštějí jedem, jak se jim zachce. Vzepřete se jedu."

Nadčasová kniha Čtyři dohody od mexického spisovatele Dona Miguela Ruize už několik let inspiruje miliony čtenářů po celém světě a stejně tak inspirovala také mě k tomu, předat vám jeho myšlenky. Zvláště mě zaujala část knihy – dohoda druhá o daru slova, jeho síle o jedu, které obyčejné slovo rozsévá. Ano, jed v ústech a na klávesnici manipulátorů diskuzí na sociálních sítích mnohdy ranní více, než slova v reálném životě. Žijeme v době technického rozmachu, žijeme sociálními sítěmi. Přináší nám to mnoho zajímavého, obohacuje to náš život, ale mnohdy se stáváme i jejich služebníky, ne – li přímo otroky. Často podléháme mylným iluzím a klamu a snadno se poddáváme emocím, ať už kladným, či záporným. Necháme se snadno ovlivnit a ubližovat si. Jsme zranitelnější více, než v reálném životě.

Dohoda první - Nehřešte slovem
1. Veškerá vaše magická moc se opírá o slovo. Pokaždé, když vyslovíte svůj názor, jako byste pronášeli magické formule. Slovem můžete druhého člověka zaklít, nebo ho ze zakletí vysvobodit. Slovo představuje tvůrčí sílu. Je to dar.
2. Slovo může stvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše kolem zničit. Nehřešíte-li slovem, šíříte kolem sebe krásu a lásku, vytváříte nebe na zemi.

Dohoda druhá - Neberte si nic osobně
3. Ať už si lidé myslí cokoli, cokoli dělají nebo říkají, neberte si to osobně. Názory druhých odpovídají tomu, čemu tito lidé věří, a proto ať si o vás myslí cokoli, ve skutečnosti se vás to netýká. Vždy to vypovídá jen a jen o nich.
4. Berete-li si věci osobně, stáváte se snadnou kořistí dravců. Nachytají vás na jednu malou poznámku a pak už vás napouštějí jedem, jak se jim zachce. Vzepřete se jedu.

Dohoda třetí - Nevytvářejte si žádné domněnky
5. Snad vůbec nejčastějším lidským předsudkem je domněnka, že ostatní chápou život stejně jako vy. Předpokládáte, že druzí uvažuji jako vy, cítí totéž co vy, soudí stejně jako vy, chybují stejně jako vy. Bojíte se být sami sebou, protože se domníváte, že vás ostatní budou soudit, smát se vám, zneužívat vás a obviňovat, tak jako to děláte vy sami.
6. Všechen smutek a drama, které jste doposud prožili, pramenily z vašich domněnek a z vaší vztahovačnosti. Na těchto principech je založen celý svět, ve kterém jedni ovládají druhé. Zamyslete se nad tím.

Dohoda čtvrtá - Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
7. Dělejte vše co nejlépe proto, že vás to těší, ne proto, že očekáváte odměnu. Nezištné skutky vám přinesou radost a nečekaná odměna může překonat vaše představy.
8. Budete-li znovu a znovu dělat vše co nejlépe, stanete se mistry osobní transformace. Vaše návyky hřešit slovem, brát si věci osobně a vytvářet si neustále nějaké domněnky se budou projevovat čím dál vzácněji, až nad vámi úplně ztratí svou moc.

Věřím, že vám tato slova pomohou překonávat těžkosti v reálném životě a že vám pomohou i zpříjemnit vaše chvíle na sociálních sítích, zklidní vaši mysl a učiní vás šťastější a spokojenější. :*)

 
 
 

 

„Když lidé mluví, poslouchej úplně vše. Většina lidí nikdy neposlouchá.“
Ernest Hemingway

Z webu "Poézia duše" - verše mého oblíbeného autora

Milan Rúfus - Pieseň o svieci

Čo stojí kilo tmy?
Čo stojí biely vlas?
Žijeme život my,
či život žije nás?

Povedz mi človeče,
kto na koho tu cieli.

Plamienok od sviece
nikto z nás neoddelí.

Túžime, hľadáme,
tu bázlivo, tu smelo.
A svieca za plameň
ponúka svoje telo.

Kolegyně v práci mi půjčila
krásně zpracované texty
spisovatelky Lucie Ernestové.

Pár útržků jsem si  opsala na památku.
  
          
 Snad 
potěší a poučí také vás. :*)

Fotka uživatele Poezie - verše, říkánky pro děti, povídky.
Lucie Ernestová –  Cesta životem

Samota

Je příležitostí k vnímání sebe sama a okolí v plné pozornosti. Může být inspirativní a nádherná. Je dobrodružnou výpravou po vnitřních krajinách, těch temných i těch zářivých.

Musíš se mít rád, abys dokázal být sám se sebou.

Neber si nic osobně

Když ti někdo slovně ubližuje, je to odrazem jeho vlastního postoje. Nenech se tím vyvést z míry.

Kritika je platným pohledem. Ber ji s respektem a porozuměním, jako dobrou lekci. 

Očekávání

Sny a touhy jsou důležitými směrovkami našeho života. Když ale lpíme na jejich naplnění,mohou nám brát svobodu tvořit a plynout.

Nenaplněná očekávání jsou pastí, vedoucí nás do zármutku.

Ničemu nevěř, všemu naslouchej

Ne, vše je takové, jak to na první pohled vypadá. Pravda nepotřebuje, aby se v ni slepě věřilo. Ona prostě je a je jenom na nás, ze které strany se na ni podíváme.

Zítra se nám ukáže z jiné strany, tak, jak můžeme věřit tomu, co vidíme dnes? 

                                                   duben 2017

Neúspěch nás učí, že porážka se dá přežít.

Neúspěch není hanba. Hanba je bát se vstát a zkusit to znova. /Benjamin Barber

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz