Dáša Bauerová/ Křížová a Debbi
VŠECHNO již bylo ŘEČENO
Boží SLOVO bylo svlečeno
ponižováno a vlečeno
na kříži mučeno
všichni ti, co mu nevěřili
se proti Bohu zpronevěřili
a ti, co jej tak snadno zavrhli
na sebe karmu těžkou uvrhli
komu správně v hrudi srdce bije
tak ví, že to není jen "historie"
ale ví, že to je Ta Cesta
jediná správná ze "sta"
ODPOUŠTĚT druhým neboť nevědí co činí
NESOUDIT zda neviní jsou či vinní
NEHŘEŠIT slovy a ani skutky
VĚŘIT i když nás přepadají smutky
MILOVAT sebe i bližní své
DĚKOVAT za "dobré" i to "zlé"
(Zlé není to, co nás mučí
je to jen to, co nás "učí"
soucitu, pochopení a pokoře,
aby bylo Dole jako Nahoře)
Staccato deště venku zní
a Perun hrozí celé zemi.
Z hnízda vylétl poslední,
neví kam, opuštěn všemi.
Ledovým větrem hnán bleskům vstříc,
vyděšen, křídly se brání.
peříčko sneslo se na mou líc,
aspoň to zahřeju v dlani.
/Facebook /Růža Jednazmnoha / listopad 2020
Do sklenky whisky svoje smutky házím
já nemám zájem pro někoho žít
jsem doma sám a ven už nevycházím
kamarád kocour sdílí se mnou byt
jak jabloň stará, vysušené mlází
řek bych to jinak - ale nechci klít
šetrně se mnou nikdo nezachází
snad proto tolik toužím najít klid
hoď kamenem ty, který nemáš vinu
jen ty buď soudcem kdo máš čistý svět
ten, který vskutku podobá se kinu
anebo knize kterou jsi nedočet
podoben délkou polednímu stínu
život je prevít!
Po Kristu
i před
Zima / debi
Pěšinou zavátou kráčela tichounce
studeným kobercem tlumila kroky
krajinou bez květů schoulenou pod sněhem
prošla snad po slepu - chodí tak roky
Křehká a půvabná v šatech svých z krajkoví
utkal je otec Mráz na stavu z jíní
srdcem i očima dětí všech prošla jak
bělostná nevěsta svatební síní
Městem i vesnicí prošla jak pohádkou
kterou jste před spaním svým dětem četli
a aby vrátit se mohla zas napřesrok
vítr a jeho syn ty stopy smetli