Vzpomínky

"Vzpomínej rád, neboť vzpomínky oblažují život člověka.

Ale zapomínej též, neboť jenom zapomění činí člověku život možným."   (autor neznámý)

Tato prostá slova v sobě skrývají hluboké moudro. Četla jsem je kdysi dávno, ještě jako mladá dívenka. Jak život šel a vlekl mě sebou, často mi vytanula na mysli.

Moje verše se také opírají o vzpomínky. Čerpají z nich to dobré i ty rány, které mi život dal. Jsou smutné, melancholické, občas veselé a rozverné.

Vzpomínky, jako kamínky naděje, schované hluboko v nás, plamínek lásky zahřeje, že vrátí se čas .....

srdíčko z kamínků
hřeju si v dlani
přeněžnou vzpomínku
zahalil čas
závojem z pavučin
plamínek skomírá
svítí a nehřeje
ta tam je naděje

kdy  se poučím?

 

Já si myslím, že ať už jsou vzpomínky špatné, či dobré, svým způsobem nás poznamenaly, poučily jsme se z nich, posílily naše vědomí.  Ty zlé, které nám nikdo nemůže vzít, můžeme vzít my sami, vyrvat je ze sebe a pustit navždy po vodě. Vím, že se to lehce napíše, nebo řekne, ale těžce prožije. Vzpomínky se vrací a bolí, jsou to jizvy na duši.

Říká se, že právě proto, se to špatné zapomíná rychleji a to dobré zůstává. Je to pravda? Vzpomínáte rádi? Máte vesměs dobré vzpomínky? A jak se vypořádáváte s těmi špatnými, Co ve vašem životě převažuje?

                                 

Psali jste o svých bolestech. O sebezapření, odpuštění a sebepřijetí. Každý z nás máme svého kostlivce ve skříni. Na každého občas vykoukne a my se s ním pereme a strkáme ho zpátky.

Ovšem, citát na obrázku je naprosto o něčem jiném. Vyjadřuje vzpomínky dobré a to takové, které nám jsou drahé, které nás obohatily. Vzpomínky na něco krásného, čeho jsme se museli vzdát a ony jediné nám zůstaly.

 

Diskuze k příspěvku - úvaze o vzpomínkách na Duchovní seznamce/facebook/ 13.8.2016

Markéta Janková  Vzpomínám ráda na to dobré. To špatné se člověk snaží dát co nejhlouběji. Ale stejně ho to časem dostihne.

Petra Novotná  Víš, jak se to říká -  pakliže nechceš vidět a přijmout svou minulost, dožene tě tím, že se bude neustále opakovat, nebo zasáhne na jiných místech. Takže, žiji přítomností, ale minulost si beru s sebou. Jelikož jen z ní se můžeš poučit/vidět nejen své vlastní "chyby" a přítomnost.

Patricia   Napsaly jste to moc hezky obě a jistě s vámi lze souhlasit. Já jsem se zamyslela nad tím, jestli si berete i tu špatnou minulost sebou ráda, jako poučení. Spíše si myslím, že si ji nedobrovolně vlečete sebou, protože se, mrška, nechce pustit.:)

Petra Novotná  Hm.. …dobré na zamyšlení a něco na tom bude. To, co mám vyřešené a vím, to už jde mimo mně, docela jsem z toho vytěžila a to další nevyřešené si beru sebou, jelikož z toho taky těžím. Necítím to jako "břemeno" ba naopak bez toho bych neviděla to, co je jiným očím neviditelné. Nevím, jak lépe to vysvětlit.

Patricia  Já to chápu a přeju vám to. Je to dobré a prospěšné, ničím špatným nezatížené. To je v pořádku.

Patricia   Před tím špatným neutečeme, to je ten "kostlivec ve skříni". Jedině, rozemlet na prach a pustit po větru, zbavit se ho jednou provždy. Ovšem, to dokáže jenom opravdu silná osobnost. Proto je dobré, myslím si, to špatné přijmout a naučit se s tím žít. Neutíkat před tím.

Já jsem  nějakou  kostřičku  už semlela a rozprášila. Ovšem, ta velká tam pořád je a občas vystrčí hlavu. Dostane „po papuli“ a nastrkám ji zpátky do skříně. Ta skříň je už hodně rozvrzaná a kostra zchátralá. Tak poslouchám, jak si skřípou a chrastí a někdy se i usmívám. Čas vzpomínkám obrousí hrany, tak se i ty noční můry někoho mohou proměnit v neškodné motýlky. Čas je lékem i učitelem. Některé špatné vzpomínky mě poučily, některé poničily, ale pořád tu jsem. :)

Petra Novotná  Nemá cenu otvírat kostlivce dříve, pokud nejsi připravená, to by "násilím"nepomohlo, dřív či později se tak stejně stane samo, až připravená budeš, ale vedeš si dobře, když se na něj z povzdálí usmíváš ;-)

Petra Zbránková Už dlouhou dobu jsem se na totéž chtěla zeptat. Díky Ti :)

Patricia  Ten citát na obrázku vyjadřuje ovšem něco jiného, než o čem se tu bavíme. Vyjadřuje vzpomínky dobré a to takové, které nám jsou drahé, které nás obohatily. Vzpomínky na něco krásného, čeho jsme se museli vzdát a ony jediné nám zůstaly. O tom jsem chtěla tady něco v diskuzi najít. :)

                                                

 

 

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz