autorky

 

"Smyčka" / Něha / Písmák

Prošla ránem
vlasy ve větru
lehká, jak víla
deštivým rámem

jen tak ve svetru
víno nedopila
z bouřky kaluže
opile v hlíně
kapky roztančila

ona však nemůže
protože v klíně
jeho něha zbyla     
 

     &

 

Bohuslava Lipovská‎ 
                pro
Česká a Slovenská Poezie, 
Básně a Balady/facebook

Ve sněhu mezi dvěma kolejemi
Stopy jak šňůra korálků se vinou
Ve své samotě jdou středem mezi všemi
A vlaky bez povšimnutí je minou

V kamenném náspu mezi makadamem
Poslední ostrůvky prchavých zimních vizí
Pomalu mizí s každým teplým ránem
Ač vedle sebe jsou si náhle cizí

V davu lidí osud člověka se snadno ztratí
Každý si spěchá za svým posláním
A v srdci města žebrají básníci prokletí
O zlomek touhy s krutým poznáním

Vzpomínky ukryté do vůně hořké kávy
Pošlu do neznáma v kavárně Mezičas
A na náměstí kde potichu se zdraví
Uslyším zpívat v dálce známý hlas

Pak potkám se s tvým bledým stínem
Jdem ve snách mlčky prázdnou ulicí
A jen tak bez povšimnutí se minem
Když ve dvou tělech zrychlí srdce bušící

 
Slzy duše
 
Prší
a duše deštěm obklíčená
tone v kalužích samoty.
Po dechu lapá jizev plná.
Její "Já" pláče pro tvé "Ty".
Prší
a duše, bílá labuť němá,
v lijáku stojí bez hnutí.
Bláten z kaluží potřísněná
stává se černou labutí.
Prší
a smutek z duše neodtéká.
Vpíjí se hloub na samu dřeň.
A citů rozbouřená řeka
brání jí v letu za sluncem.
A prší... ....

 

 

 


Maya BT/facebook

 
Otázky
 
Svedomie
nezanesieš do čistiarne
Ani vyprať nejde
ako blúzka biela
 
Viem
tvrdý oriešok lúskam
Ťažké som si vymyslela
 
Iba sa pýtam
Stačí v plači padnúť na kolená
vyspovedať hriechy
a už nie si Magdaléna?
 
Nie
ľahké to nie je!
Na svedomí podpíšu sa
a diabol sa ti smeje
 
Si Tomáš
Judáš
pocestný ...
zobral ruku
keď prst núkali mu
Hriešnik čo do rieky vstúpil
a chce inú!
 
A z Božích prikázaní dodržiava koľko?
Dve? Tri? Všetky ?
Či ani jedno nepozná
a mamon
klamstvo nadradenosť pýcha
dýcha mu na krk
zo všetkých strán?
Ach Bože na kríži pribitý!
Mám kričať pomôž
keď nevieme si sami?
Keď čert nás mámi a my slabí
podliehame?
Ty raz povieš amen!
Raz!
Bude neskoro a výčitky
zožerú svedomie aj nás
ktorých je do pekla dlhá rada
/Len nech už nerastie!/
 
Ukázal si cestu tak poďme ju hľadať
Ako štvorlístok
pre šťastie
 

 

 

Chovejte se tak, jak se chcete cítit a brzy se budete cítit tak, jak se chováte.

/ Michael LeBoeuf  

Další autorky

13.02.2024 20:00
Česká poezie Hana Jonášová   Jsem součást ovzduší a je mi tak lehko na duši, když s ptáky létám krajinou. Co vidím, zapomínám. Co bylo...
17.08.2019 18:21
Našla jsem v uschovaných dokumentech tyto nádherné verše, bohužel, bez autora i zdroje.  Jak nádherně a prostě se dá vyjádřit všechna roční období. :*) Útržek veršů je z roku 2015 Petrklíč zemi odemkne  z černého bezu bílé květy zavoní mihne se léto, listí se sesmekne s obtěžkaných...
12.06.2018 22:07
Autorka je mi sympatická svou tvorbou i názory. Poznala jsem ji na Písmáku i na Poetě.  Je upřímná a milá, umí pohladit slovem            i v soukromí. Často je však pěkně urejpaná a hodně kritická k mé tvorbě.  Její verše mě velmi...
13.05.2017 16:20
Kristýnka Janíčková     / Přáníčko ke dni matek Moje milá maminko, nevím co Ti dát k tvému svátku jdu Ti přát slunce svítí, roste kvítí možná Ti ho natrhám  nebo Ti něco lepšího dám  pusu z lásky, ať nemáš žádné vrásky.   / IV.C Šumavská 21, Šumperk
14.08.2016 23:47
Krásné probuzení  / blog universita duše/...
07.03.2016 19:24
VŠECHNO již bylo ŘEČENO  Boží SLOVO bylo svlečeno  ponižováno a vlečeno  na kříži  mučeno všichni ti, co mu nevěřili se proti Bohu zpronevěřili a ti, co jej tak snadno zavrhli na sebe karmu těžkou uvrhli komu správně v hrudi srdce bije tak ví, že to není jen "historie" ale...

Česká poezie 

Lucie Zemanová 

 

Taky mám dny,

kdy mě srdce

bolí,

sbírám pírka

z křídel

černých havranů

a v hlavě mi

zní

podzimní memento mori

 

*

Poézia a výtvarné umenie

Lucie Zemanová

Kam až doletí,

kde asi zůstanou,

nebo kam se zapíšou

útržky myšlenek,

které jak dopisy bez

adres vítr odnáší?

 

Možná se někomu

do vlasů zapletou,

možná pár holubům

směr letu popletou

a možná je s listím jen

slovo za slovem

jejich autoři zametou... ….

LÁSKA

Přišla tak tiše,
bez pozvání,
neptala se,
může-li dál.
Kde vzala klíče,
nevím ani,
na srdci zámek
však před ní
neobstál.

Usedla v koutku,
byla ještě malá,
každičkým dnem
se ale rozrůstala.
Ovinula srdce
svými kořeny
a dala mi poznat,
co je ráj na zemi.
Nikdy se jí
nevzdám,
zamkla jsem ji
v sobě.
Tam zůstane
navždy...
Moje láska k TOBĚ!


© Stáňa Doležalová (text - 1. 5. 2021)

 
Možno......
Možno ma stretneš raz
v živote budúcom
Dovtedy zbohom buď
zostanem tvojím snom
Už sa viac neobzri
zbytočný je smútok
Ani dní za nami
nech ti nie je ľúto
Možno ma stretneš
keď budem sama kráčať
Teraz len krídla rozprestri
a vyleť ako vtáča
Až z výšky zamávaj
keď budem bodka malá
Na oblohu pierkom napíš
že som ťa milovala

 

Kontakt

Poezie - šálek kávy " U Divíška" patriciahlavsova@centrum.cz