autorky
"Smyčka" / Něha / Písmák
Prošla ránem
vlasy ve větru
lehká, jak víla
deštivým rámem
jen tak ve svetru
víno nedopila
z bouřky kaluže
opile v hlíně
kapky roztančila
ona však nemůže
protože v klíně
jeho něha zbyla
&
Bohuslava Lipovská
pro
Česká a Slovenská Poezie,
Básně a Balady/facebook
Ve sněhu mezi dvěma kolejemi
Stopy jak šňůra korálků se vinou
Ve své samotě jdou středem mezi všemi
A vlaky bez povšimnutí je minou
V kamenném náspu mezi makadamem
Poslední ostrůvky prchavých zimních vizí
Pomalu mizí s každým teplým ránem
Ač vedle sebe jsou si náhle cizí
V davu lidí osud člověka se snadno ztratí
Každý si spěchá za svým posláním
A v srdci města žebrají básníci prokletí
O zlomek touhy s krutým poznáním
Vzpomínky ukryté do vůně hořké kávy
Pošlu do neznáma v kavárně Mezičas
A na náměstí kde potichu se zdraví
Uslyším zpívat v dálce známý hlas
Pak potkám se s tvým bledým stínem
Jdem ve snách mlčky prázdnou ulicí
A jen tak bez povšimnutí se minem
Když ve dvou tělech zrychlí srdce bušící
Chovejte se tak, jak se chcete cítit a brzy se budete cítit tak, jak se chováte.
Další autorky
Taky mám dny,
kdy mě srdce
bolí,
sbírám pírka
z křídel
černých havranů
a v hlavě mi
zní
podzimní memento mori
*
Kam až doletí,
kde asi zůstanou,
nebo kam se zapíšou
útržky myšlenek,
které jak dopisy bez
adres vítr odnáší?
Možná se někomu
do vlasů zapletou,
možná pár holubům
směr letu popletou
a možná je s listím jen
slovo za slovem
jejich autoři zametou... ….
LÁSKA
Přišla tak tiše,
bez pozvání,
neptala se,
může-li dál.
Kde vzala klíče,
nevím ani,
na srdci zámek
však před ní
neobstál.
Usedla v koutku,
byla ještě malá,
každičkým dnem
se ale rozrůstala.
Ovinula srdce
svými kořeny
a dala mi poznat,
co je ráj na zemi.
Nikdy se jí
nevzdám,
zamkla jsem ji
v sobě.
Tam zůstane
navždy...
Moje láska k TOBĚ!
© Stáňa Doležalová (text - 1. 5. 2021)