Hyperaktivní dítě
Nechci zde pojednávat nijak odborně o Hyperkinetické poruše, která je typickou neurovývojovou poruchou, projevující se od nejútlejšího dětství, predilekčně pak ve školním věku, přecházející v 75 % do adolescence a v 50 % perzistující v dospělosti.
Poruše osobnosti, která má dvě výrazné složky - poruchu pozornosti a hyperaktivitu. Každý čtenář si může zjistit odborná fakta jinde. Chci se pouze laicky a krátce zamyslet nad chováním hyperaktivních dětí, jejich výchovou a hlavně postojem okolí a přístupem lidí k takovým dětem. Tyto děti se svým chováním jeví svému okolí, jako špatně vychované, nebo vůbec nevychované děti. Laická veřejnost nese velice těžce různé odchylky chování jedinců ve společnosti a špatně chápe příčiny takového chování. Není schopna tolerance a empatie. Většinová společnost je velmi kritická k menšině a o to více k jednotlivci. V dnešní uspěchané době činí lidé ukvapené soudy a mají povrchní názory.
Hyperaktivní dítě není zlobivé dítě! Není to "špatně vychované" dítě, nebo dokonce "nevychované"! Často slyším kolem sebe - "pořádných pár na zadek...." Člověk, neznalý věci, rád soudí, posuzuje a radí.
Předně chci takovým lidem říci jedno - hleďte si každý svého. Chovejte se , tak, jak chcete, aby se okolí chovalo k vám samotným, nesuďte, buďte slušní. Nekomentujte to, čemu nerozumíte, co nechápete. Není vše kolem vás takové, jak se jeví vám samotným. Jiný člověk to může vidět a chápat jinak. Netrestejte rodiče těchto dětí svými zbytečnými a necitlivými komentáři, není to jejich vina a není to ani vina těch dětí, že takové jsou.
Tyto děti potřebují pochopení a pomoc okolí. Potřebují cítit především lásku, dostatek citu a něhy, vlídnosti, vstřícnosti a trpělivosti.