Nedávno jsem četla na netu diskuzi pod článkem o chudobě a zaujal mě tento příspěvek. Dovolila jsem si ho zde publikovat.
Donutil mě k přemýšlení. Stále dokola se toto téma omílá. A stále dokola se nejvíce k němu rádi vyjadřují ti, kteří nemají hluboko do kapsy a cítí potřebu se zviditelnit, nebo si zvyšovat ego svými duchaplnými úvahami, ve kterých se očividně zračí jedno české pořekadlo - "Sytý hladovému nevěří". Ti, kteří se setkávají s osobním neúspěchem, si rádi postesknou a jsou snadným terčem těm, prvně jmenovaným. Vyvyšování jakéhosi duchovna, nad potřebami peněz, bylo běžné vždy, ale myslím si, že v dnešní době je snad přímo módní záležitostí.
Tento příspěvek je zcela odlišný. Výstižný a objektivní.
Ptát se chudých lidí, jak by řešili oni svou chudobu a nechat na nich i řešení, tak se vsadím, že budeme úplně všichni znát, jak vypadá život v chudobě přímo na sobě, nic víc.
Ptát se bohatých lidí, jak zbohatli a nechat na nich i řešení, aby byli bohatí všichni, tak se vsadím, že budou oni ještě bohatší a chudí ještě chudší, nic víc.
Ale je vždy pěkné se o chudobě i bohatství pobavit, to nic bohaté nestojí, ale udělá je to trošku lepší a ti chudí po tom více nezchudnou a můžeme si všichni odškrtnout další den.
Zda bohatý, nebo chudý, to záleží jen na nás, ona ta "bohatost" opravdu není jen v penězích, ale neříkejte to těm, co nemají ani na housku a ani těm, co si vás klidně koupí i za housku.
Tak si to nechte jen pro sebe. :) Martin
23.11.2015
Být šťastný, není opravdu nic jiného, než přestat být nešťastný. / J.N. Nestroy
