TOMÁŠ
Trochu zvláštní pocit ovládl moji mysl. Ačkoliv štěstí se mi nevyhýbá, lásky se mi dostává do sytosti a mám se vlastně skvěle, tak se skvěle nemám? Vše je zvláštní, když kolem koukám, tak cítím, jak kolem vše jen proplouvá, necítím potřebu být toho součástí, i když jsem a snažím se být. Cítím se šťastný, ale zároveň nešťastný, neboť život, zdá se, nemám touhu žít. Proč snažit se a dělat věci, které vlastně ani dělat nechci? Jak bych mohl někoho "zatáhnout" do mé sféry uvažování, tím že bych s ním měl žít?
Neměl bych být rozumnější a raději se "ztratit" a dát prostor někomu, kdo lepší by pro život byl ?
Rozporuplnost / Něco z mého života / Tomáš/ https://eternallygooddreamer.blog.cz/
Verše
Nějaký čas tohle vše sleduje
jak lidé tápou a chodí v kruzích
S lehkostí pírka lid si tu běduje
ztrácí se z jednoty ve svých druzích.......
HRÁČ - Miroslav Procházka
Byl jsem jako ten člověk kterého vyhodily z práce, vyhořel mu dům, opustila ho žena a on se ptá "pane Bože proč, proč zrovna já?" A z nebe se ozve Boží hlas. "Já ti nevím člověče, ale nějak mne už sereš."
Také jsem si říkal proč já. Proč zrovna já? Pak přišel okamžik a já pochopil.
Narodil jsem se a hraji o život. Hraji karty. Beru si je, dívám se na ně a říkám si, s tím se hrát nedá. Nemám žádné trumfy ani esa, jen samé plívy. Ale já chci žít a tak musím hrát s tím co mám.
Zjišťuji, že s tím co mám, nemohu vyhrát, ale dokud mám karty, jakékoli, jsem ve hře a tak hraji. Vidím kolem sebe lidi, kteří dostali trumfy a esa a vzdávají se a pokládají to. Já jsem stále ve hře a mé sebevědomí stoupá.
Pro většinu lidí jsem Nikdo, ale pro sebe začínám být Někdo a objevuji možnost, jak vrátit karty do balíčku a nespokojit se s tím co jsem dostal, ale sám si vybrat s čím chci hrát a děkuji Bohu, že se na mne vysral. Že jsem se mohl naučit spoléhat na sebe, že jsem došel poznání, že i karty, které jsem dostal, mohu vyměnit a hrát hru, kterou si vyberu já sám, a že mohu pomáhat lidem hrát hru o život. /eM
Navštivte a okomentujte mé stránky www.metodaruna.cz /15.11.2017
