autoři
TOMÁŠ
Trochu zvláštní pocit ovládl moji mysl. Ačkoliv štěstí se mi nevyhýbá, lásky se mi dostává do sytosti a mám se vlastně skvěle, tak se skvěle nemám? Vše je zvláštní, když kolem koukám, tak cítím, jak kolem vše jen proplouvá, necítím potřebu být toho součástí, i když jsem a snažím se být. Cítím se šťastný, ale zároveň nešťastný, neboť život, zdá se, nemám touhu žít. Proč snažit se a dělat věci, které vlastně ani dělat nechci? Jak bych mohl někoho "zatáhnout" do mé sféry uvažování, tím že bych s ním měl žít?
Neměl bych být rozumnější a raději se "ztratit" a dát prostor někomu, kdo lepší by pro život byl ?
Rozporuplnost / Něco z mého života / Tomáš/ https://eternallygooddreamer.blog.cz/
Verše
Nějaký čas tohle vše sleduje
jak lidé tápou a chodí v kruzích
S lehkostí pírka lid si tu běduje
ztrácí se z jednoty ve svých druzích.......
HRÁČ - Miroslav Procházka
Byl jsem jako ten člověk kterého vyhodily z práce, vyhořel mu dům, opustila ho žena a on se ptá "pane Bože proč, proč zrovna já?" A z nebe se ozve Boží hlas. "Já ti nevím člověče, ale nějak mne už sereš."
Také jsem si říkal proč já. Proč zrovna já? Pak přišel okamžik a já pochopil.
Narodil jsem se a hraji o život. Hraji karty. Beru si je, dívám se na ně a říkám si, s tím se hrát nedá. Nemám žádné trumfy ani esa, jen samé plívy. Ale já chci žít a tak musím hrát s tím co mám.
Zjišťuji, že s tím co mám, nemohu vyhrát, ale dokud mám karty, jakékoli, jsem ve hře a tak hraji. Vidím kolem sebe lidi, kteří dostali trumfy a esa a vzdávají se a pokládají to. Já jsem stále ve hře a mé sebevědomí stoupá.
Pro většinu lidí jsem Nikdo, ale pro sebe začínám být Někdo a objevuji možnost, jak vrátit karty do balíčku a nespokojit se s tím co jsem dostal, ale sám si vybrat s čím chci hrát a děkuji Bohu, že se na mne vysral. Že jsem se mohl naučit spoléhat na sebe, že jsem došel poznání, že i karty, které jsem dostal, mohu vyměnit a hrát hru, kterou si vyberu já sám, a že mohu pomáhat lidem hrát hru o život. /eM
Navštivte a okomentujte mé stránky www.metodaruna.cz /15.11.2017
Miroslav Dávid
Nedávno, keď som čítal, že motýľ nedovidí na svoje krídla, myslel som na Teba. Že ste si podobní. Že aj Ty nevidíš celú Tvoju krásu.
Neskôr som premýšľal, čím si Ťa vlastne zaslúžim. A prečo by si chcela byť práve mojou. Potom mi napadlo, že možno miluješ ako Ťa chránim v mojich snoch.
A že pre zmenu je to niečo, čo je mi príliš blízke, aby som to sám videl.
(Ale že Ty to celým srdcom vnímaš.)
(MiBa)