Žiju a vstřebávám krásu kolem sebe.
Vnímám léto všemi svými smysly a děkuju za každé dobré ráno, které přijde a nabízí krásný den. Nemusí zrovna svítit slunce, máme - li ho v sobě. I déšť může být krásný, protože je ho třeba, stejně tak, jako slzí, které spláchnou špínu z naší duše.
Tak míjí den za dnem a minulost běží kolem nás. Někomu se zdá, že se čas nekonečně vleče a někomu zase, že čas utíká neskutečně rychle.
Ať už je to tak, nebo, tak, zastav se člověče na chvíli a nezapomeň se zaposlouchat do ticha. Naslouchej cvrkotu ptáků, šustění větru ve větvích stromů, smíchu dětí a zurčení potoka. Vnímej tu krásu kolem a sílu okamžiku. Čas se nedá vrátit, tak, jako se dá otočit stránka v knize.
Co jednou pomine, už se nevrátí, nedá se prožít znova. /Patricie
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/a/
Tak míjí den za dnem a minulost běží kolem nás. Někomu se zdá, že se čas nekonečně vleče a někomu zase, že čas utíká neskutečně rychle.
Ať už je to tak, nebo, tak, zastav se člověče na chvíli a nezapomeň se zaposlouchat do ticha. Naslouchej cvrkotu ptáků, šustění větru ve větvích stromů, smíchu dětí a zurčení potoka. Vnímej tu krásu kolem a sílu okamžiku. Čas se nedá vrátit, tak, jako se dá otočit stránka v knize.
Co jednou pomine, už se nevrátí, nedá se prožít znova. /Patricie
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/a/
Tak míjí den za dnem a minulost běží kolem nás. Někomu se zdá, že se čas nekonečně vleče a někomu zase, že čas utíká neskutečně rychle.
Ať už je to tak, nebo, tak, zastav se člověče na chvíli a nezapomeň se zaposlouchat do ticha. Naslouchej cvrkotu ptáků, šustění větru ve větvích stromů, smíchu dětí a zurčení potoka. Vnímej tu krásu kolem a sílu okamžiku. Čas se nedá vrátit, tak, jako se dá otočit stránka v knize.
Co jednou pomine, už se nevrátí, nedá se prožít znova. /Patricie
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/a/
Tak míjí den za dnem a minulost běží kolem nás. Někomu se zdá, že se čas nekonečně vleče a někomu zase, že čas utíká neskutečně rychle.
Ať už je to tak, nebo, tak, zastav se člověče na chvíli a nezapomeň se zaposlouchat do ticha. Naslouchej cvrkotu ptáků, šustění větru ve větvích stromů, smíchu dětí a zurčení potoka. Vnímej tu krásu kolem a sílu okamžiku. Čas se nedá vrátit, tak, jako se dá otočit stránka v knize.
Co jednou pomine, už se nevrátí, nedá se prožít znova. /Patricie
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/a/
Tak míjí den za dnem a minulost běží kolem nás. Někomu se zdá, že se čas nekonečně vleče a někomu zase, že čas utíká neskutečně rychle.
Ať už je to tak, nebo, tak, zastav se člověče na chvíli a nezapomeň se zaposlouchat do ticha. Naslouchej cvrkotu ptáků, šustění větru ve větvích stromů, smíchu dětí a zurčení potoka.
Vnímej tu krásu kolem a sílu okamžiku. Čas se nedá vrátit, tak, jako se dá otočit stránka v knize. Co jednou pomine, už se nevrátí.
V dnešní pochmurné době se mnoho lidí obává teroristických útoků, přílivu cizinců, změn v politice, ztráty zaměstnání, exekucí. V neposlední řadě také závažných onemocnění, ztráty partnera......Každý z nás máme svá trápení a bolesti, své kostlivce ve skříni. Hektická doba a konzumní společnost nese sebou řadu problémů. Ovšem, ne vždy jsou problémy až natolik palčivé a život tak nesnesitelný. To jenom my sami si vytváříme svým myšlením a postojem domněnky o jeho nesnesitelnosti a necháme své nitro zahltit pochybnostmi, hořkostí a pocitem křivdy. Přemýšlela jsem nad tím, proč často vedou lidé život, jaký nechtějí, proč se jim nedaří a nemohou najít východisko.
Na internetu mě zaujal blog pana Ladislava Zelinky. Dovoluji si zde uveřejnit úryvek z jeho článku. Je v něm hodně pravdy.
"Zkusme žít více přirozeným, klidným, vyrovnaným způsobem a važme si obyčejných věcí. Nečiňme sobě ani druhým život zbytečně složitým. Často si svým jednáním, chováním a myšlením přiděláváme zbytečné problémy a život, který může být sám o sobě jednoduchý a příjemný, si všemožnými způsoby komplikujeme. Vymýšlíme si různé důvody, proč být nespokojení, nevrlí, unavení, vyčerpaní nebo rozhněvaní."
Zdroj: https://ladislavzelinka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584445
V poslední době přibylo mnoho sebevražd a mnoho lidí se přiznává k tomu, že mělo již v minulosti občas, nebo aspoň jednou suicidní sklony. Že se zaobírali myšlenkou, jak se navždy zbavit svých potíží a nemuset hledat smysl života.
Věřím, že tento humorný pohled na celý problém, který trápí lidstvo od nepaměti, vám dodá kuráže do dalších vašich šedých dní, nebo je právě naopak rozjasní a vy pochopíte, že slunce svítí i tehdy, když není vidět.
Při svém náhodném brouzdání po internetu mi padl do oka malý článek, který s nadsázkou a humorně popisuje životní trudné rozhodnutí. To poslední, který občas někdo z nás udělá.
Myslím si, že je dobře o tom mluvit i psát. V životě člověka se najdou chmurné chvíle a je důležité vědět, že v "tom" nikdy nikdo není sám.
Myslím si, že humor je lék na všechna trápení. Věřím, že schopnost nadhledu je velmi důležitá! Že právě tato schopnost a humor, pomáhá lidem žít a přežít.
Naučme se žít tady a teď / Tomáš Klus
„Já nikam nespěchám. Nikam nikoho netlačím a nejsem tlačen. Já jsem prostě jenom šťastnej, že jsem tady a teď. To se naučme všichni, být tady a teď. Neřešit to, co nás štvalo kdysi a neřešit to, co nás možná bude štvát potom. Jsme tady, teď.“
Žijte a užívejte si života! Nebo to aspoň zkuste! Opravdu to stojí za to. :)
Co je nemoc a jak vzniká
Nemoc vzniká tam, kde je přeslechnuta duše, protože duše k nám promlouvá skrze tělo. Je to výzva » k zastavení se na své cestě, naslouchání svému nitru, výzva k pozornosti k sobě a pochopení sebe sama skrze zklidnění, uvědomění a prociťování při cestě do nitra a opětovnému nabírání sil. Nutí nás k zamyšlení nad svým dosavadním životem, chce po nás, abychom se podívali, odkud a kam kráčíme, a nalezli své místo v životě.
Nemoc jako řeč duše poukazuje na to, že náš dosavadní život vyžaduje změnu, neboť jsme dosud málo zohledňovali své předurčení zakotvené v hloubce naší bytosti a přehlíželi naši duchovní podstatu.
K příčinám nemocí » patří neklid duše, nedostatečný pocit bezpečí, nadměrná ctižádost, útlak či potlačování sebe sama jako následek sebehodnocení, přetěžování sebe sama, nepřiměřenost v jednání a konání a pocity viny. Dalšími spolupříčinami těžkých onemocnění orgánů, způsobených velkým nedostatkem vitální síly v těle, jsou trvalé trápení, strádání, či nenaplněná touha.
Více zde: https://m.osud-podle-kabaly.cz/karmalogie/duchovni-priciny-nemoci/
Bolestivé vzpomínky
Mají za následek nerovnováhu či nemoc. Proto je potřeba řešit pravou příčinu tzv. "ne-moci".
Základem všech tzv. "ne-mocí" jsou dlouhodobé negativní emoce, a to i ty nevědomé a skryté. Negativní emoce a nezpracované křivdy, vnitřní trauma emocionálního charakteru, jež jsou v nás nedořešené a nezpracované, a které v sobě často nosíme dlouhá léta, nám způsobují akutní zdravotní potíže a emoční stres. Takové pocity vědomé či neuvědomované blokují naši tělesnou energii.
Neustálé vnitřní napětí vyvolané vnitřním konfliktem, nám vždy odebírá mnoho životní energie. Nemoc nám umožňuje uvědomit si skutečnost, že se nám něčeho nedostává, skutečnost, že neprožíváme to, čím jsme ve své podstatě. Pravá příčina je většinou vždy v našich myšlenkách, v potlačovaných emocích. To, na co myslíme, takový život si sami vytváříme. Změňte své myšlenky, mějte rádi sami sebe a milujte svůj život. Podle Louisy Hay najdete pravou příčinu vaší nemoci v tom, jaké vibrace při opakování vysíláme do Vesmíru a vibrace kterou vysíláme se k nám navrací zpět. Uzdravte sami sebe, mnoho údajně tělesných či duševních problémů lze také odstranit zharmonizováním čaker.
Je několik základních skupin emocí, které ovlivňují biologii těla. První skupinou jsou emoce zlosti - hněv, zuřivost, popuzenost, rozhořčení, nenávist.
Další skupině negativních emocí dominuje smutek, a patří tam žal, zármutek, sklíčenost, melancholie, sebeobviňování, pocit osamělosti, nízká sebedůvěra, zoufalost.
Smutek je spojený s depresí, s nízkým tlakem, malou energií a sníženou imunitou. Do skupiny strachu patří úzkost, nervozita, obavy, zděšení, podezíravost, pochybnost, fobie, panika.
To, na co myslíme, takový život si sami vytváříme. Změňte své myšlenky, mějte rádi sami sebe a milujte svůj život./ L.Hay
zdroj internet
Berte život s humorem!
Píseň známého barda a znalce života vám jenom podtrhne moje slova.
A kdyby to snad nestačilo, zde je návod, jak skončit svá trápení :)
Pět druhů sebevražd, při kterých nebudete obtěžovat své okolí.
Jen těžko si lze představit ten pocit, když se člověk dohnán pohnutky rozhodne, že to tu zabalí a že se zabije.
Každá smrt je smutná a sebevražda není výjimkou.
U běžné smrti si však lidé většinou její okolnosti nemohou vybrat.
To u sebevraždy má člověk možnost odejít důstojně a hlavně využít všech prostředků k tomu, aby odešel v tichosti, neudělal kolem sebe nepořádek a hlavně neomezoval ostatní, kteří ještě žít chtějí. Ono je velmi jednoduché skočit pod vlak, ale ve výsledku spousta pasažérů z vlaku přijde ten den pozdě do práce, nebo na úřad…. kvůli sobeckému sebevrahovi a to nehledě na strojvedoucího, kterým zabití člověka jistě pohne.
Pokud se chcete zabít, buďte ohleduplní. Vždyť je tu pro vás spousta možností.
1. Utopit se ve vaně
Zapomeňte na velké sebevražedné gesto, kdy si ve vaně podřežete žíly. Krev všude stříká a zaneřádí celou koupelnu. Pamatujte, že až tu nebudete, musí naklusat nějaký chudák a zaschlou krev vydrhnout nejen z vany, ale i z kachliček a patrně i ze stěny. Pokud si vezmete například prášky na spaní a dobrovolně usnete ve vaně, je vše v pořádku. Vedle vany na stolečku nechte své doklady, abyste urychlili vaší identifikaci. Dobré je také zanechat dopis na rozloučenou, aby bylo jasné, že to je sebevražda. Přeci nechcete zbytečně zaměstnat vyšetřovatele.
2. Oběsit se v lese
Oběsit se doma je sobeckost. Nejen, že vás pravděpodobně najdou příbuzní nebo známí, kteří utrpí šok, ale navíc tím značně snížíte cenu nemovitosti, neboť dům či byt, kde se někdo oběsil, se špatně prodává. Hezky si zajděte někam do lesa, vytipujte si statný strom a hurá na to. Doma zanechte dopis na rozloučenou s GPS souřadnicemi stromu v lese, kde vás najdou a kde vás mohou odříznout. Nezapomeňte na občanku, kterou si schovejte v kapse. Místo na oběšení v lese si zvolte maximálně přístupné, nejlépe někde poblíž komunikace, ať se s vaším tělem nemusí pohřebáci táhnout kilometry přes křoviny a kopce.
3. Skočit z budovy
Bude to trochu náročnější, ale jde to. Abyste svou sebevraždou nikoho neobtěžovali, skočte někam, kde nechodí lidé. Třeba do dvora k popelnicím. Na vytipované místo dopadu nejprve rozložte igelit o minimálním rozměru tři krát tři metry. Pamatujte, že vás bude muset někdo sbírat a seškrabování tkáně ze spár v chodníku, to jednoho moc nepotěší. Takhle bude vše hezky na igelitu a jenom se to přesype.
4. Udusit se v igelitové tašce
Velmi elegantní a okolí neobtěžující způsob sebevraždy. Oblečte si na sebe něco hezkého, ulehněte do rakve, nasaďte si na hlavu igelitový pytlík, utěsněte všechny otvory a čekejte. Za chvilku to přijde.
5. Nechat se sežrat divokým zvířetem
To patrně nebude úplně nejpříjemnější způsob sebevraždy, ale zase je člověk na čerstvém vzduchu v kontaktu s přírodou, takže to má určitou poetiku. Asi nebude úplně super nechat se sežrat mravenci nebo krysami, takže volte zvíře typu medvěd nebo lev, kde je pravděpodobné, že to bude rychlé. V žádném případě se ale nenechávejte zabít zvířaty ze zoo. Za prvé z toho má zoo akorát papírování a za druhé nechtěnou publicitu. Zvolte si divoké zvíře, za které nenese nikdo odpovědnost.
Zdroj: https://g.cz/6-druhu-sebevrazd-pri-kterych-nebudete-obtezovat-sve-okoli/
O posmrtném životě
"Ano, věřím v posmrtný život, protože informace se nedá zničit. Někdy o tom přemýšlím, protože nás to přesahuje. Přece neříkáme srdci ať bije, neříkáme plicím, že chceme dýchat. Někde jsem dokonce četl, že v lidském těle je více informací, než je na celém světě dohromady. Nevím, zda jsem to správně pochopil a zda je to pravda, ale jsou to zajímavé otázky k zamyšlení."
Jaromír Jágr/ 17.5.2018