Co je to vlastně - smysl života?
Myslím si, že je to nekonečné hledání. Toužení a čekání. Pokus o zachycení něčeho pomíjivého a zcela neuchopitelného. Věčná a nekonečná nenasycenost sebe sama. Zpytování svého nitra a nahlodávání pochybnostmi.
Nedostatek pokory k životu, jako takovému, činí z tohoto slova klišé. Mnoho lidí, si na sklonku svého života, i přes veškerou snahu najít ten smysl života a své osobní přesvědčení, že ho našli, klade otázku "bylo to skutečně ono" ?! Prožil jsem svůj život plnohodnotně ? Druzí jsou přesvědčeni, že se jim to nepodařilo, svůj život promarnili a odchází z tohoto světa nespokojeni, nešťastni. Těch lidí, kteří neustále tápou a hledají, trápí se, je většina. A kupodivu jsou to právě ti, kteří mají zdánlivě všechno. Žijí svůj život dle svých představ, vykonávají práci, která je baví a dokonce i dobře živí, jsou zdraví, nemají existenční problémy, mají dostatek všech požitků, včetně sexu, spokojené partnerské vztahy, život si takzvaně "užívají".
Každý člověk si jistě někdy položil otázku "proč jsem tady " ?! Má můj život vůbec nějaký smysl ?!
Myslím si, že ta věčná nespokojenost a pachtění se po nalezení toho smyslu života, brání člověku, prožít svůj život šťastně a plnohodnotně. Myslím si, že smysl života souvisí právě s tím štěstím. Že je to vlastně to samé. To opravdové, hluboké štěstí je radost ze života samotného.
Pokora k životu. Smysl života je - žít ten život.
Člověk by se měl v rámci dosahování štěstí
pokusit obklopit se lidmi, kteří ho chápou,
ale zároveň se snažit pochopit lidi,
kteří ho obklopují.
Scarlos (Písmák.cz)
