Setkala jsem se s mnoha lidmi, ať už virtuálně, nebo v reálném životě, kteří si zoufali nad svým životním údělem - samotou a opuštěností.
Určitě nejste sami! Nepoddávejte se tomu příliš. Nelitujte se. Najděte si něco pěkného ve svém životě, nějakou aspoň malou radost a tu v sobě živte a opatrujte ji, jako malý plamínek. Rozhoří se časem v mohutný plamen a zahřeje vás ve chvílích samoty a opuštěnosti. 
To je běžný jev v životě lidí. Samota není zlá, horší je opuštěnost. Je dobré naučit se s ní žít. Nebojovat proti ní, ale přijmout ji, jako fakt. Je to těžké, já vím. Když vás ten pocit přepadne, vypište se z toho, nebo vymalujte, vyzpívejte, vyběhejte......
Nebo zkuste jenom tak jít ven a pozorovat lidi kolem sebe. Pořiďte si zvířátko, to také pomáhá.