Máte rádi citáty ?
Necháte se ovlivňovat citáty?
Napadá mě, proč mít pochybnosti sám o sobě, jenom proto, že se na mé konání, můj život nevztahují něčí vzletná slova? Mnoho moudrých a známých osobností proneslo mnoho moudrých slov a kdosi je zaznamenal. Tato moudra kolují mezi lidmi a obohacují náš život. Myslím si, že také ovlivňují náš život, v tom dobrém smyslu slova, mnohdy, aniž si to uvědomujeme. Občas se mi stalo, při nějaké životní události, že mi vytanula něčí slova na mysli a ukázala se i jejich pravdivost.
Já jsem si sama, pro sebe napsala pár citátů. Tak, jak život šel kolem a formoval mě, dospěla jsem k různému poznání.
1. Mnohem víc, než obnošené šatstvo, potěší tvůj darovaný úsměv.
2 . Věř více sám sobě, než ostatním, vyplatí se to.
3. Raději, než peníze půjčuj dobrou náladu, s jistotou se ti vrátí.
4. Neplač nad rozlitým mlékem a nalej si panáka, myšlenka se dostaví.
5. Ne vždy u dveří zvoní pošťák.
Vím, že se mohou zdát mohým nezajímavá a ničím zvláštní. Ovšem ta slova jsou poplatná své době, ve které žijeme. A mohou vás více oslovit, než vzletné citace mudrců. Přesto si myslím, že nás mohou citáty nejen pohladit po duši, ale dodat sílu k nějakému rozhodnutí, ukázat cestu v životě atd. Myslím si, že je dobré, občas si nějaké citáty přečíst a zamyslet se nad nimi.
Když jsem jednou jenom tak surfovala po internetu, narazila jsem na web pana Petra Havránka a přečetla si toto :
"Lepší je zkusit se nějakou cestou vydat a při nejhorším se vrátit, než pak po zbytek života litovat, že jsme to nezkusili a snít pohádky o tom, jaké to mohlo být - KDYBY…"
Tato slova mě utvrdila v přesvědčení, že jednám dobře, když píšu tento blog, ale zároveň mě, kromě motivace, také utvrzují v odhodlání, nevracet se a neohlížet se zpět.
Žiju svůj sen. Až skončí, budu žít jiný.
Sny a touhy....i kdyby jen okamžik pouhý jsi svůj sen žil, víš, že jsi tu byl.
Tak, jako vítr odnáší suché listí stromů, tak čas odnáší sny i touhy. Je zbytečné, vracet se, klonit se k zemi a sbírat je zmačkané.
Sny jsou jako listy.....zelenají se nadějí, rostou vysoko...... až nastane ten čas, větve svou náruč skloní, můžeš si natrhat, co uneseš a náhle vidíš.....samy ti k nohám padají, zlatavé, zářicí, aby později - scvrklé a uvadlé, nechaly se unášet větrem času, nepotřebné, zbytečné. Tam, vysoko, nad tvou hlavou, už nové rostou....